Nejistá doba (Růžena Jurečková)
ve které nyní žijeme, působí na lidi jako rozbouřené moře na plavce v malé lodičce. Připadají si být vydáni napospas živlům, které si s nimi krutě pohrávají - na hranici života a smrti. Vichřice staví vlny vysoké jako hory. Kolem přítmí bouřkových mračen. Blesky šlehající jeden za druhým a hrom stíhá hrom. Pro tmu není vidět obzor, a slunce - jakoby ani nebylo. I když se chudáci plavci snaží s vypětím všech sil nějak se vymknout nemilosrdnému živlu, nedaří se jim to. Cítí svou ubohost, svou strašnou bezmocnost. Podobně i dnešní lidé vnímají, že okolní realita daleko přesahuje jejich možnosti ji zvládnout - a to navzdory veškerému pokroku lidstva, vyspělé vědě a technice, ba i obratné diplomacii.
Nepřipomíná nám to příběh z evangelia o bouři na Genezaretském jezeře (Mr 4, 37-41)? Tenkrát se v lodi po jezeře plavili čerstvě povolaní apoštolové. Ti ve své původní rybářské praxi přece zažili nejednu bouři! A teď jsou po krátké chvíli náhle v koncích se svým rozumem i silami. Děsná bouře plní jejich loďku vodou, nestíhají ji vylévat, a hrozí, že se potopí... Nevidí v tu chvíli žádné východisko! Každý z nás zná tento příběh, i jeho pokračování a závěr. Ne neutopili se. Vzpomněli si zavčas že je s nimi na lodi TAKÉ Ježíš. Řekneme si: „No, to je dost, že je to napadlo!" Možná nás udiví, že v tom kraválu a v té hrůze Ježíš na podušce spal! I nám v některých nebezpečných, vyhrocených situacích připadá, že Bůh „spí".... Ó né, Bůh NIKDY NESPÍ - zapamatujme si to! A také si pamatujme, že v nebi NIKDY nenastane nad žádnou situací panika!
Bůh je stále s námi, je nám, svým milovaným dětem, pořád tak blízko, že ani matka objímající své dítě v náručí, mu není tak blízko, jako On nám. Bůh nás opravdu nesmírně miluje. Buďme si jisti, že přesně ví, jak na tom jsme: každý z nás! Jak je na tom naše rodina, naše křesťanské společenství (chcete-li naše Schönstattské hnutí), jak je na tom církev, náš národ, Evropa... celý svět. On jen čeká na nás, až „jej zaregistrujeme" (jako ti apoštolové) a až nám „dojde", že bychom Ho mohli poprosit, aby zasáhl - (jak to nakonec „došlo" i apoštolům) jak zaznamenává svatý Marek: „Tu vstal, pohrozil větru a řekl moři: „Zmlkni, utiš se!“ I ustal vítr a bylo veliké ticho. Ježíš jim řekl: „Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru?“ Zmocnila se jich veliká bázeň..."
Když se zamyslíme nad Ježíšovou odpovědí, je nám jasné, co je „startovní čárou" naší prosby k Bohu, co je tím „bodem", od kterého se odvíjí očekávání účinné pomoci Boží, a tím i OBRAT v situaci. Apoštolům vytýká: STRACH a NEDOSTATEK VÍRY. Ta výtka míří i k nám a je pro nás poučením. Chceme-li od Boha očekávat Jeho zásah do ,,běhu událostí", musíme mít pokornou ODVAHU, (jinými slovy: nesmíme se bát) a dětskou DŮVĚRU (musíme být hluboce vnitřně přesvědčeni, že Bůh „má na to", aby situaci řešil a vyřešil)!
Už slyším námitku: to se lehce řekne, „mít odvahu a důvěru", ale kde ji vzít?! Každý člen naší schönstattské rodiny se jednou - kdysi - zasvětil Panně Marii. Aktivně a svobodně Jí odevzdal svůj život, sebe sama se vším, co s každým z nás souvisí. Věřím, že to každý z nás myslel upřímně a naplno. Každý z nás své zasvěcení minimálně jednou denně obnovuje. A Matka Třikrát Podivuhodná, která je naší smluvní partnerkou v této úmluvě lásky toto naše zasvěcení zcela určitě přijala a bere ho nesmírně vážně. Ona je tak silný a spolehlivý partner v tomto „paktu lásky", že nikde v celém vesmíru nenajdeme věrnějšího a silnějšího člověka. O tuto úmluvu lásky se tedy každý z nás může bezpečně opřít. A jestliže MTA denně při obnově svého zasvěcení prosíme:„.. chraň, vychovávej a používej mě, jsem Tvé dítě a Tvé vlastnictví. Amen.", Ona tuto prosbu postupně, důsledně a naprosto zodpovědně v nás a na nás REALIZUJE, pak-li že my z naší strany s Ní v tom SPOLUPRACUJEME! Ona je ochotna a schopna nás naučit své odvaze - takové odvaze, s jakou vyslovila „Ať se stane jak ty chceš!" Ona má moc vštípit nám svou důvěru, takovou důvěru, s jakou přijala a naplnila úkol být Matkou Boží.
Jestliže s odvahou a důvěrou prosíme Boha, aby zasáhl podle své vůle do dění v našem životě, v životě těch, kteří nás prosí o přímluvu, v naší farnosti, v naší vlasti, v církvi, či kdekoliv na světě (ve válce na Ukrajině, v situaci na Srí Lance, kolem Číny a Tchaj Wanu, atd., atd....), tak si buďme 100% jisti, že nás vyslyší - podle své vůle. A buďme rádi, že nám Bůh pomáhá podle své vůle, protože to je to nejlepší, co nám může prokázat! Kdyby konal podle naší vůle, nedopadlo by to s námi dobře. Zemitě to vyjadřuje jedno valašské přísloví:„ Kdyby měl Pán Bůh vyslyšet každou bačovu prosbu, zdechne celé stádo!"
Nemějme strach prosit Boha, aby se „na nás naplnila Jeho vůle"! Vždyť křtem jsme se stali Otcovými drahocennými dětmi, Ježíšovými bratry a sestrami. O nás platí Ježíšova slova: „Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky." (J 10,29) Dobře si tu větu pamatujme a podle toho žijme, smýšlejme a jednejme: NIKDO nás nemůže z Otcovy ruky vyrvat! Jsme skryti v Otcově milující dlani: NEBOJME SE, TADY (t.j. v jeho dlani) JSME DOMA!
Náš otec zakladatel - P.Kentenich - kdysi řekl, že „Naší největší starostí by mělo být: být nekonečně bezstarostní!" To neřekl někdo, kdo prožil pohodlný život, kdo byl od narození opečováván svými hmotně dobře zajištěnými rodiči, kdo vyrůstal v „mamáhotelu" a jemuž byla daleko dopředu umetána životní cesta... To řekl člověk, který prožíval ve svém životě od samého začátku tolik bolestných chvil, problémů a těžkostí, který čelil beznadějným situacím, který se dobrovolně vzdal svobody a nechal se odtransportovat do koncentráku s jasnou vyhlídkou na smrt, který vypil ve svém vyhnanství pohár hořkosti až do dna - a při tom nezahořkl, nenaříkal, nevzdával se,... Ve svazku lásky s Pannou Marií - odvážně a s důvěrou žil svůj osobní ideál, naplňoval své kněžské poslání a tak se stal Božím darem nejen pro mnohé své současníky, ale také pro nás, kteří jsme přebrali jeho štafetu a toužíme ji nést dál a předat dalším, které MTA ke svému Schönstattskému dílu teď i v budoucnu povolá.
P.Kentenich zdůrazňoval, že „schönstattský člověk je člověk ryzí". Ryzí - ve smyslu pravdivý, upřímný, bezelstný, spolehlivý a zodpovědný ve svém jednání, člověk, který to, co si myslí, také dělá, člověk - který nic nepředstírá, ale vyzařuje ze sebe krásu pravdy, jež osvobozuje nejen jeho, ale i jeho okolí. Jak jsem v nadpisu uvedla: žijeme v nejisté době. Velký podíl na této nejistotě má šíření lží a pololží/ polopravd. Ne, že by minulé časy byly v tomto směru lepší, že by se lhalo méně, ale v této naší době se každá zpráva šíří (díky sdělovacím prostředkům, internetu a mobilům) násobně rychleji, než tomu bylo v minulém a minulých stoletích. Dobře to vystihuje rčení: „Než si pravda nazuje opánek, lež už oběhla zeměkouli." a jiné přísloví nás upozorňuje na nebezpečí, že: „Stokrát opakovaná lež vypadá jako pravda."
S tolika falešnými zprávami - fake news, s kolika se dnes denně setkáváme, se naši předci neměli šanci potkat ani za měsíc. Na internetu se šíří lži a výmysly takového kalibru, že zdravý rozum zůstává stát nad tím, kolik lidí jim uvěří a podle nich se řídí! V šíření dezinformací a lživé propagandy vynikaly v minulém století zvláště obě hlavní totalitní systémy: fašistický a komunistický. (Vždyť ďábel je otcem lži.) Výrazný vzestup zaznamenaly fake news v minulých dvou letech během pandemie a od začátku války na Ukrajině (ale už i před ní) se lži a dezinformace stávají jednou z forem otevřené hybridní války vedené Ruskem. Lež se rafinovaně a takřka ,,průmyslově" vyrábí i jinde ve světě...
Za dané situace nastává pro nás schönstattské ÚKOL: být tady a teď pravdivými, upřímnými, ryzími lidmi. Náš otec zakladatel by nám k tomu řekl: „Co je potlačováno, musí být zdůrazněno!" Potlačována je pravda - a proto musí být PRAVDA zdůrazňována! Abychom dostáli tomuto úkolu, této výzvě naší doby, je potřeba opravdu pečlivě prověřovat informace, než je sdělíme někomu jinému. Zde platí, že: „Opatrnost je matkou moudrosti." Proto nakládejme s informacemi nanejvýš opatrně. Máme-li možnost si jejich pravdivost ověřit z více zdrojů, udělejme to a dopátrejme se pravdy, kterou pak poskytněme dál, (jako službu bližnímu a tedy i Bohu.) Když to není možné a my si nejsme na 100% jisti, že jde o pravdivou zprávu, nepředávejme ji dále! Neslužme lži!
Za druhé - a to je ještě důležitější: buďme sami pravdiví! Buďme upřímní, ryzí ve svém nitru - sami k sobě, i navenek - ke svému okolí. Dávejme si pozor na své smýšlení, slova, a následné jednání, aby to všechno bylo navzájem harmonicky sladěno v pravdě. Vždyť náš Pán - Ježíš Kristus - sám sebe charakterizoval slovy: „Já jsem cesta, pravda a život." (Jan,14,6)
• Večer při zpytování svědomí (PE) si postavím před oči celý den a všimnu si zvláště situací, které ode mne vyžadovaly ryzí smýšlení/ jednání - i toho, JAK jsem v nich obstál/obstála?
• Budu vědomě MTA přinášet na kapitál milostí mé úsilí o pravdivost.
Růžena Jurečková
Liga schönstattských maminek ČR