DOMÁCÍ SVATYŇKA – SRDCE DOMOVA
Tématem letošního Říjnového týdne byly domácí svatyňky. Měli jsme možnost slyšet různá svědectví o tom, co pro koho znamená domácí svatyňka a jak z její přítomnosti těží. Bylo to hodně obohacující a i inspirující.
Proč domácí svatyňky? Při přípravě Říjnového týdne jsme se zamýšleli nad naším ročním mottem, které je nyní opět dvouleté. Život našich složek nám ukázal, že letos byla hodně živá jeho první část: NECH ROZEZNÍT SRDCE NADĚJÍ. A potěšilo nás, že nový papež Lev XIV. při svém prvním projevu po zvolení mluvil o potřebě stavět mosty. Společně jsme přemýšleli, jak můžeme S ODVAHOU STAVĚT MOSTY? Co může Schönstatt nabídnout církvi? Co je naším pokladem, který může oslovit druhé? Odpověděli jsme si, že domácí svatyňky. Další potvrzení jsme našli v přednášce manželů Fenelonových z institutu rodin, kterou měli v roce 2016 pro naše hnutí.
„Domácí svatyňka je mostem mezi přirozeným a nadpřirozeným světem,
mezi ideály a skutečností každodenního života, mezi mou rodinou a světem,
mezi tichým klášterním duchem a zápalem misionáře.“
Proč vlastně mít doma domácí svatyňku? Jednou z odpovědí jsou slova P. Kentenicha z roku 1948 v dopise ze Santa Maria:
„Vyhraďte obrazu Panny Marie čestné místo ve svém bytě. Tak se tento stane malou svatyňkou, ve které bude Panna Maria působit, formovat a posvěcovat rodinu a všechny její členy.“
Další odpovědi hledali zástupci všech složek našeho hnutí na Říjnovém týdnu. Snažili jsme se jasně zformulovat v čem je bohatství domácí svatyňky a jak se odlišuje od modlitebního koutku, který doma mají lidé, kteří neslyšeli o domácí svatyňce.
Dále jsme ve dvou skupinách pracovali na přípravě letáku o domácích svatyňkách, který by byl pomůckou pro předávání bohatství domácích svatyněk. Druhá skupina pracovala na základním konceptu kurzu o domácích svatyňkách.
Chtěli bychom se s vámi podělit o naše společné závěry.
Domácí svatyňka je srdce domova
Vytvořením domácí svatyňky zveme k sobě domů Pannu Marii a s ní i Krista – stávají se středem, centrem našeho domova, našich životů. Jejich přítomnost je pro nás oázou uprostřed neklidného světa. Postupně se domácí svatyňka stává srdcem všeho důležitého, co se doma děje. Je i místem, kde se pravidelně setkává rodina, a to jak mezi sebou navzájem, tak s Bohem a Pannou Marií.
„Nyní se vraťme opět zpátky k oněm šesti příslibům, které nám Panna Maria dala v Zakládací listině. Známe první příslib: „Ráda se zde usadím...“ Není to pro mě veliká radost, jsem-li matkou? Máme svůj schönstattský koutek, někteří se dokonce rozhodli svůj vlastní pokoj utvářet, jako by se jednalo o domácí kapli. Slyším-li pak: „Ráda se zde usadím...“ zde, stejně jako v původní kapličce a stejně jako ve filiální a centrální kapličce; chápu-li to s hlubokou vírou a duchovností, pak máme v domě stálého spolubydlícího. A stejně jako Panna Maria zvláštním způsobem působí v původní svatyňce, ve filiální, tak nyní působí i vedle mě, na mně, na mém muži a mých dětech.“
Z: J. Kentenich, Přednáška pro rodiny v Milwaukee/USA, 9. 12. 1963
Domácí svatyňka je místem setkání s Bohem a Pannou Marií
Je to pro nás prostor pro modlitbu, spočinutí v blízkosti Boha, Panny Marie. Specifická přítomnost Panny Marie nám každý den umožní zažívat radost ze společného setkání.
„Není to nadmíru krásné, když zjistím, když si na to dokonce zvyknu, každý den určitý čas využít tak, abych navštívil Pannu Marii ve svém domě...? Mám tak každý den (k dispozici) téměř deset minut duchovní četby, soustředění – nač? Na úmluvu lásky, kterou Panna Maria uzavřela s naší rodinou.“
Z: J. Kentenich, Přednáška pro rodiny v Milwaukee/USA, 9. 12. 1963
Domácí svatyňka je místem pro šíření radostné zvěsti
Ve svatyňce čerpáme od Boha a Panny Marie sílu a odvahu, abychom vyšli vstříc k setkání s druhými a přinesli jim světlo evangelia. Chvíle v tichu, v modlitbě, v rozhovoru s Pannou Marií, Kristem nám dávají zažít, že nejsme sami, že se nemusíme bát toho, co přijde, co se od nás očekává.
„Tak nějak podobně si představuju misijní cesty a práci apoštola Pavla. Co to znamená? Pobýval u jednotlivých rodin, a ty se obrátily. Pak přibyly další rodiny v sousedství. Tak pomalu vznikala církevní obec. Především za apoštolova života se setkávaly v synagóze. Naše „synagoga“ je místní kaplička, poté domácí svatyňka. V podstatě apoštol působil v jednotlivých rodinách, v jednotlivých domech. Jestliže Bůh všem těmto záměrům bude žehnat, pak budou udávat směr duchovní péči v budoucnosti. Mějte prosím na paměti pluralitní společnost. Už tak často jsme tento pojem použili. Vy víte, co to znamená. V okolí už neexistuje výslovně katolická atmosféra. Nyní to ještě není tak intenzívní, ale v budoucnu to bude stále silnější. Musíme-li se vzdát katolické atmosféry, bude to nadmíru těžké. Od koho pak ale musí vycházet atmosféra, kdo ji musí žít? Rodiny v jednotlivých domech! Proto používám snad i rád při takových příležitostech jako je požehnání domácí svatyňky výraz: „Plovoucí ostrovy“ („Fliegende Inseln“). To tedy znamená, že se nejedná o kompaktní masu. Jsou to zkrátka malé, malinké ostrovy, kde se usadil duch Krista, můžeme také říct schönstattský duch...“
Z: J. Kentenich, Přednáška pro rodiny v Milwaukee/USA, 9. 12. 1963
Domácí svatyňka je mostem - cestou k druhým
Nežijeme sami pro sebe, jsme součástí rodiny, pracovních kolektivů, farnosti, ... Skrze domácí svatyňku můžeme být propojení s druhými, s jejich radostmi i bolestmi, které tam přinášíme Panně Marii. Může to být fotka někoho, za koho se modlím, svatební oznámení přátel, výrobky mých dětí/vnoučat, připomínka místa, které jsem navštívila (kamínek, obrázek, …), apod. Své návštěvy můžeme pozvat do domácí svatyňky a společně se pomodlit, svěřit co prožíváme Panně Marii.
„Jsem-li o tom opravdu přesvědčen a není to jen pouhé opakování, ale opravdová víra, když pak ke mně přijdou sousedé a vypráví mi o svých těžkostech – o hospodářských problémech, o problémech při výchově dětí apod., pak z toho pro mne automaticky vyplývá úkol – vzít je do své domácí svatyňky. Pro Pannu Marii je to totéž, jako kdybych je vzal do svatyňky sem u Holy Cross.“
Z: J. Kentenich, Přednáška pro rodiny v Milwaukee/USA, 18. 11. 1963
Domácí svatyňka je místem zázraků
Je místo proměny a bojů. V domácí svatyňce si připomínáme naši úmluvu lásky (osobní, manželskou,…). Opakovaně se dáváme Panně Marii k dispozici, necháváme se vychovávat - díky duchovnímu propojení zažíváme i v domácí svatyňce tři milosti původní kapličky
„Pak uvažuji takto: „Panna Maria řekla: Ráda se zde usadím, tady je teď i můj byt, nejen váš! A chci zde bohatě rozdělovat milosti.“ Všechno, co jsme předtím řekli o kapličce – poukážeme-li na to, jak všude působí slunce, ale na určitých místech působí zvláštním způsobem – platí také tam, kde se jedná o výchovné působení Panny Marie: „Zde chci ráda a bohatě rozdělovat milosti!“
Z: J. Kentenich, Přednáška pro rodiny v Milwaukee/USA, 9. 12. 1963
OTÁZKY K ZAMYŠLENÍ:
• Je domácí svatyňka středem našeho domova a místem kde čerpám pro svůj každodenní život?
• Který z bodů k domácím svatyňkám je pro mě nyní nejvíce aktuální?
• Pokuste se podívat „novýma očima“ na svoji domácí kapičku – nechybí mi v ní něco nebo naopak nepřebývá? V rodině si o tom, jak bychom chtěli, aby vypadala naše kapička, popovídejte i s dětmi.
Martina Purová, institut rodin
Článek ve formátu pdf si můžete stáhnout zde, soubor ve formátu pdf pro tisk článku jako brožury si můžete stáhnout zde.