Vděčnost
Zamysleli jste se někdy nad tím, kolikrát za den řeknete slůvko „děkuji“? Jak často ho skutečně myslíte vážně a kolikrát ho řeknete a ani nevnímáte jeho podstatu? Poděkování je však nejotevřenější způsob vyjádření vděčnosti.
Když se snažím vybavit si slovo vděčnost, tak asi nejvíce ho vidím ve spojení s babičkou Miroslavou, babičkou mého manžela. To ona pro mne byla chodící vděčností, aniž by o tom kdy mluvila. Její radost nad každým dnem, nad každým člověkem, nad vším co ji ten den potkalo. Nikdy o tom nemluvila, ale bylo to prostě na ní vidět. Na její tváři, očích a hlavně úsměvu. Dokázala se radovat z květin na zahrádce, z každé návštěvy i z deště, který přišel. Brzy ovdověla a i přesto byla na tomto světě ráda a vděčná. Když na ní vzpomínám, vybavuji si, jak vždy při návštěvě uvařila kávu, čaj a měla připravenou dobrotu. Pak si s námi sedla, vzala hrneček s kávou - vždy důkladně oslazený a pronesla: „to je lahoda, pane Jahoda“. A my se pokaždé smáli a říkali si, jak málo stačí ke štěstí... Ale byla to právě ta babiččina vděčnost, kterou v sobě měla a kterou nešetřila. Až dnes si uvědomuji, právě když se blížím do jejího věku, jaký měla dar a jak se nám ho snažila nenásilně předat. A to dnes mnoha lidem chybí, každodenní vděčnost.
Před několika týdny jsem musela podstoupit operační zákrok. Samozřejmě jsem měla strach a obavy, jak to zvládnu. Zda se po narkóze probudím, zda se vše podaří jak má. Na jedné straně byly přirozeně obavy, ale mnohem silněji jsem cítila pokoj a ujištění, že v tom nejsem sama. Měla jsem v kapse růženec, v kabelce domácí kapličku a silnou podporu modliteb mého muže a mých tří dětí. Jsem vděčná a uvědomuji si jaký dar máme právě v domácích kapličkách. Beru ji všude s sebou. Jednu mám v práci na stole, několik dalších doma, kdyby je potřebovali i jiní členové rodiny a jedna se mnou často cestuje v kabele. A právě tato se se mnou dostala do nemocničního pokoje. Zde jsem jí hnedle našla důstojné místo na stole pod oknem, abychom na sebe dobře s P. Marii viděli. Hned druhý den po operaci za mnou přišla paní uklízečka, která měla na starost úklid mého pokoje a ptala se mne, zda jsem věřící. Ona že je z Ukrajiny a v Boha věří. Bylo to milé seznámení právě skrze pannu Marii v úplně cizím nemocničním prostředí. I když jsme se neznaly, cítily jsme obě, že nás něco silného propojuje a jsme si blízko. Budu na to ráda vzpomínat a jsem vděčná za toto setkání. Právě Panna Maria nás také učí každodennímu děkování. Děkovat za věci, setkání, příběhy, které k nám ten den přišli a které jsme měli možnost zažit, přijmout a vnímat.
Přicházíme do kapličky a poklekáme. Snažíme se ztišit a nechat na sebe působit klid, ticho a milost tohoto místa. Často v kapličce nejsme úplně sami a přesto cítíme tu jedinečnost lásky a víry, která k nám proudí. Řekli bychom, že přímo cítíme obětí naší maminky, naší ochránkyně. Jako bychom zde na vše, co nás tíží a pod čím často padáme, zapomínali a odcházelo to pryč. Panna Maria nás učí a vyzývá, abychom své prosby předkládaly a pokud se mi přičiníme, ona nám jistě pomůže.
U oltáře v kapličce si bereme lísteček. Jako první čteme slovo Prosím. Zde píšeme své prosby. Snažíme se tu odevzdat co nás tíží, pod čím padáme. Co nám bere síly, s čím si nevíme rady a co nás trápí. Necháme tu vše, co máme na srdci a věříme, že Panna Maria to promění.
Druhá část lístečku nám nabízí slovo - Daruji. Co všechno jsme ochotni Panně Marii darovat, čeho všeho jsme ochotni se zříci, nebo co jsme ochotni obětovat na kapitál milosti. To už se píše mnohem hůř a možná ještě obtížněji plní. Někdy i zapomeneme co jsme slíbili, když nás srdce bolelo, když jsme měli smutek, když jsme klečeli před oltářem. Má zkušenost říká, že je dobré sliby plnit raději dříve než později – minimálně se alespoň zmenšuje riziko zapomenutí a následných výčitek z nesplněného slibu...
Třetí slovo, které si já v kapličce na lístek přidávám je slovo Děkuji. Přidávám si ho proto, abych nezapomínala, za co že jsem při minulé návštěvě kapličky Pannu Marii prosila, co mě tolik tížilo a bolelo, co jsem darovala do kapitálu milosti. Děkuji Panně Marii za proměnění mých proseb, za uzdravení těžkostí, které jsem vkládala do džbánu a v modlitbě prosila za jejich proměnění.
Rokoli máme od našeho domova vzdálenou asi 40 minut jízdy autem. Není to žádná nepřekonatelná dálka. Pokud se nám zadaří stíháme zajet na toto poutní místo i v běžný všední den po práci.
Je tomu asi deset let, co jsem měla opravdu velkou touhu a potřebu zprostředkovat a přiblížit obraz MTA i do našeho farního kostela. Prosby za toto uskutečnění jsem předkládala Panně Marii v kapličce Betlém a vroucně si přála, abych poznala tu správnou chvíli, kdy to uskutečnit. Mluvila jsem o tom i se Sestrou Václavou, která nebyla proti. Požádala jsem ji, zda by byla ochotná přijet k nám do farnosti na nedělní mši svatou a po mši farníkům říci něco o schönstattském hnutí a o obrazu MTA. Kam obraz umístit bylo vcelku jasné hned od začátku. Boční oltář byl tím správným místem, kde se bude naše Panna Maria dobře vyjímat a bude mít rozhled po všech věřících. Aniž bychom to nějak zvlášť plánovali, Panna Maria si sama vybrala červnovou neděli, den, kdy jsem slavila své jmeniny. Bylo to pro mne takové malé poděkování od naší MTA. Později na oltář přibyl i džbán se slovy „Nemají už víno“ a také lístky. Můžeme zde prosit, darovat i děkovat. I zde Panna Maria působí zázraky.
Vděčnost je dnes vzácností. Lidé mají neuvěřitelné požadavky, nároky a nikdy nejsou spokojeni. Budeme-li se ale umět dívat očima vděčnosti, pak budeme pohlížet na nové ráno, na to že můžeme vstát z postele, že vidíme vycházet slunce úplně jiným pohledem – s vděčností. Budeme žít vědoměji. Vděčnost nám rozšíří srdce a rozveselí mysl.
Otázky k zamyšlení:
- Umím se dívat očima vděčnosti?
- „Myslíte na to, že všechno, co se nám přihodí, je naplánováno, má svůj určitý důvod, i když nás to v tomto okamžiku bolí.“ P. J.K.
- Zkuste se alespoň zamyslet a v duchu si odpovědět „Kdy jste naposledy poděkovali, a za co, své rodině?“ (manželovi, dětem, ...).
S a L Marelovi, Liga rodin
Článek ve formátu pdf si můžete stáhnout zde, soubor ve formátu pdf pro tisk článku jako brožury si můžete stáhnout zde.