Naděje
Milá schönstattská rodino,
před několika dny jsem večer už za tmy vyrazil na procházku, abych se provětral a zároveň pomodlil růženec. Když jsem se pomalu vracel, byly ulice docela prázdné. Najednou vidím, jak jde proti mně nějaká starší paní s hůlkou. Oslovila mě, jestli bych jí pomohl odemknout tlačítkový mobil. Byl jsem zprvu překvapený její důvěrou v cizího muže, kterého náhodně potkala na ulici. Potřeboval jsem chvilku, abych přišel na to, jak ten mobil odemknout, aby mohla zavolat dceři. Mezitím paní začala docela nahlas nadávat na moderní techniku. Pak začala nadávat na sousedy a stěžovat si, že jí nikdo nepomůže a že ji všichni nenávidí. Snažil jsem se ji trochu uklidnit, ale moc úspěšný jsem nebyl. Alespoň jsem jí vysvětlil, jak může zavolat dceři. Nakonec si začala stěžovat i na dceru. Nicméně mi poděkovala za pomoc a odešla do blízkého vícepodlažního domu.
Byl jsem po tomto setkání dost zaražený tím, kolik hněvu se může nashromáždit v duši člověka, který možná už za krátkou dobu bude stát před Bohem tváří v tvář. Kontrast mezi její důvěrou v cizího kolemjdoucího a vyřčenou nenávistí vůči sousedům i nejbližším souvisel podle mého soudu s tím, že paní asi trpěla lehkou stařeckou demencí. Zřejmě si v sobě nesla nějaké hluboké zranění, které ji vedlo k tomu, že svou bolest musela vykřikovat ven.
Kolik takových lidí potkáváme, kteří se dusí hněvem, nenávistí, negativními emocemi, a šíří to všechno kolem sebe jako nebezpečný virus! Bohužel se tento virus rychle šíří mezi politiky zodpovědnými za fungování státu a samospráv, ve většině médií a na sociálních sítích. A nevyhneme se tomuto viru ani v církvi.
Člověk, který se ocitl ve spirále hněvu, zlosti, nenávisti, je v nebezpečí, že v sobě udusí každý plamínek naděje na změnu k lepšímu. Uzavírá se v beznaději a uzavírá dveře budoucnosti nakonec i mladší generaci, jak to popisuje melancholicky laděná píseň „Stánky“: „Jen zahlídli svět - maj na duši vrásky, tak málo je, tak málo je lásky, ztracená víra hrozny z vinic neposbírá.“ Zdá se mi, že tato písnička skrytě popisuje, jak jsou tři božské ctnosti – víra, naděje a láska – vzájemně propojené. Jak dát znovu rozhořet světlu naděje?
Papež František v bule k vyhlášení řádného Svatého roku 2025 zdůrazňuje, že naděje se rodí z lásky (srov. Spes non confundit 3). Zkušenost, že jsem milován(a), ve mně probouzí naději, která je spojená s touhou po dobru a s očekáváním dobra. Skutečná láska probouzí ve vztazích mezi lidmi vzájemnou důvěru, boří zdi zloby a nenávisti, odpouští křivdy, obvazuje rány na duši. A je trpělivá, shovívavá vůči slabostem druhých. Vrcholem vztahu lásky mezi manželi je vznik nového lidského života. Předávání života je jedním z největších znamení naděje (srov. Spes non confundit 9).
Základním pilířem naší spirituality je úmluva lásky s Pannou Marií. Když se Panně Marii dáváme v úmluvě lásky k dispozici, aby nás vychovávala v dobré, křesťanské, svobodné osobnosti, pak se budeme snažit utvářet kulturu úmluvy lásky i s druhými lidmi. Je to dimenze růstu úmluvy lásky do šířky, v horizontální rovině vztahů. Jestli chceme být nositeli naděje pro druhé, vyprošujme si od Panny Marie schopnost vnímat je v jejich jedinečnosti a velikosti, naslouchat jim, sdílet s nimi jejich radosti a bolesti, povzbuzovat je v osobním růstu, modlit se za ně.
„Nikdy není zbytečné ani není příliš pozdě na to, abychom se dotkli srdce druhého. Ještě jednou se tak ozřejmuje jeden důležitý prvek křesťanské naděje: Naše naděje je ve své podstatě také nadějí pro druhé; jen tak je skutečnou nadějí také pro mě osobně. Jako křesťané bychom se pak neměli ptát jen: Jak já sám mohu dojít spásy? Ale také: Co mohu udělat pro to, aby druzí došli spásy a aby jim vyšla hvězda naděje? Pak jsem učinil nejvíce i pro svou vlastní spásu.“ (Papež Benedikt, encyklika Spe salvi, 48)
Jsem přesvědčený o tom, že naděje se také rodí z postoje vděčnosti. Je tolik věcí v našem životě, které bereme jako samozřejmost. Jsme zvyklí neustále si něco přát, o něco prosit. Jsme zvyklí mít věci hned, protože jsme si odvykli čekat. Je načase, abychom se učili víc děkovat. Děkovat Bohu a Panně Marii za každé znamení jejich blízkosti, za dary, které každý den dostáváme, za každou příležitost k růstu naší pokory, lásky, síly k překonání překážek. Opět mě, tentokrát v souvislosti s vděčností probouzející naději, napadá jedna známá píseň: „Děkuji“ od Karla Kryla.
Tváří v tvář znamením dnešní doby si asi více uvědomujeme, že naděje opírající se jen o přirozené skutečnosti má své hranice. Žít naplno úmluvu lásky do šířky, ve vztazích s druhými lidmi nebo s přírodou, nemůžu bez pevného zakotvení v Bohu. Apoštol Pavel nám v části prvního listu Korinťanům, kterou jsme slyšeli uplynulou neděli, přímočaře a důrazně říká: „Nevstal-li Kristus, vaše víra nemá cenu, protože pak jste ještě ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti křesťané, kteří už zesnuli. Máme-li naději v Krista jen v tomto životě, pak jsme nejubožejší ze všech lidí. Ale Kristus z mrtvých vstal, a to jako první z těch, kteří zesnuli.“ (1 Kor 15,17-20) Jen ukřižovaný a vzkříšený Kristus může naše srdce rozeznít nadějí, která nemá žádné limity. Tato naděje „stojí na lásce, která tryská z Ježíšova srdce probodeného na kříži“ (Spes non confundit 3) a která září ve světle jeho zmrtvýchvstání.
Panna Maria ve své důvěře v Boží Prozřetelnost, ve své důvěře v Boží lásku je první nositelkou velikonoční naděje. „Kdo z lidí by mohl být více hvězdou naděje než Maria – ta, která svým ANO otevřela samotnému Bohu dveře do tohoto světa; ta, která se stala živou archou úmluvy, v níž Bůh přijal tělo a stal se jedním z nás, a přebýval mezi námi (srov. Jan 1, 14)? […] Svatá Maria, Matko Boží, naše Matko, uč nás, abychom spolu s tebou věřili, doufali a milovali. Ukazuj nám cestu do jeho království. Hvězdo mořská, sviť nám a veď nás v našem putování!“ (Spe salvi 49; 50)
Otázky k zamyšlení:
1. Co mi pomáhá zbavovat se hněvu? Co mi pomáhá v náročných situacích probouzet naději?
2. Jakým způsobem můžu růst v postoji vděčnosti?
3. Mám nějakou osobní zkušenost s úmluvou lásky s P. Marií, která ve mně rozezněla naději?
P. Jiří Landa
Článek ve formátu pdf si můžete stáhnout zde, soubor ve formátu pdf pro tisk článku jako brožury si můžete stáhnout zde.