Modlíme se ... a neseme břemena jeden druhého

„Mami, prosím Tě, vzpomeň na mě druhou hodinu, píšu pololetku z matiky!"  zaprosí ráno naše nejstarší - páťačka a mizí ve dveřích. (Tím dcerka nemyslí, že si na ni „jen vzpomenu", ale že se za ni mateřsky vroucně pomodlím, aby jí Bůh požehnal.) S přibývajícími dětmi - školáky takových proseb o přímluvnou modlitbu samozřejmě přibývá a postupem času nejde jen o pololetní písemku, ale o maturitní zkoušky, přijímací zkoušky, státnice, konkurzy v zaměstnání, řešení různých problémů rodinných i zdravotních a mnohé, mnohé další momenty, které představují určité zásadní křižovatky, předěly v životech našich dětí. Uplyne čtvrt století, z nás rodičů se stanou prarodiče... a se stejnými prosbami se na nás začnou obracet slovně i SMSkami vnoučata.

Myslím, že tohle velmi dobře zná většina z nás, kteří žijeme víru v Boží prozřetelnost - úmluvou lásky s Pannou Marií. Je KRÁSNÉ, když dítě, které u nás rodičů od narození hledalo přirozené útočiště, pomoc, které k nám při sebemenším nebezpečí vztahovalo ručky a vrhalo se do naší náruče, dokáže ve svém růstu a vývoji časem poznávat, že naše rodičovská pomoc je upřímná, zcela mu otevřená a se obětující, ale má své HRANICE. Je dobře, když dítě, které se na nás spoléhá, velice brzy zjistí, že tak, jak je ono milováno námi - rodiči, jak jsme my pro něj útočištěm a zdrojem pomoci - TAK a DALEKO VÍCE to VŠECHNO může očekávat od Boha, který je ještě lepší a mocnější než my - rodiče. Který je, jak se vyjádřil jeden náš malý vnuk: „...úplně MegaSuper!".

Z příkladu rodičů naše děti/vnoučata zblízka zažívají, že nejprve vždycky uděláme pro  dobrý výsledek vše, co je v našich lidských silách a to ostatní svěřujeme skrze Pannu Marii Bohu, podle přísloví: „Člověče přičiň se a Pán Bůh Ti požehná!" Lenošit a pak se chtít spoléhat na Boží pomoc - to je opovážlivé, tak to prostě nefunguje!

Prosbu o přímluvnou modlitbu vysloví dítě/vnouče, když vidí její reálný dopad, její účinek. Když má zažito, jak se jeho rodiče modlí, jak hledají Boží vůli a prosí Boha, aby jim ji ukázal. Když je svědkem, jak „velcí dospěláci" svěřují s dětskou důvěrou své záležitosti (malé i ty velké) Bohu, jak ponechávají řešení na Něm. Jak berou situace, které jsou pro ně náročné a které si vůbec nenaplánovali, ale s pokorou přijímají, že TAK Bůh vyslyšel jejich modlitby. Jednou větou: když vidí na svých rodičích snahu líbit se Bohu, hledat a naplňovat Jeho vůli, když zažívají atmosféru DŮVĚRY v Boží lásku a moc. Touto zkušeností se dítě/vnouče stává tvárným a otevřeným pro Boží vedení. To je úžasná zkušenost. Tak se vytváří vzácné tkanivo vztahů mezi těmi, kteří na jedné straně prosí o modlitbu a na druhé straně těmi, kteří tuto prosbu svou modlitbou naplňují a samotným Bohem.

S prosbou o přímluvnou modlitbu se setkáváme nejen v okruhu vlastní rodiny, ale všude tam, kde lidé věří v sílu modlitby a v Boha, který ji může vyslyšet a který rád na takové přímluvné modlitby odpovídá svou laskavou pomocí, jež často dosahuje až úrovně zázraku. Svatý Jan nám tlumočí slova Ježíše Krista: „Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním.“ (Jan 14, 14). Je to výzva i příslib samotného Boha, abychom se na něj obraceli o pomoc, a zároveň ubezpečení, že nás určitě vyslyší. (Jak - to ponechejme na Jeho moudrosti a lásce - on ví, co je pro nás nejlepší.) Vraťme se ale k fenoménu přímluvné modlitby - PROČ je tak účinná? Sám Pán Ježíš Kristus nám odhaluje to tajemství: „Shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich“ (Mt 18, 19-20). Tedy těm, kdo se sjednotí v dobrém úmyslu, kdo s láskou a soucitem prosí za problém svého bližního, který v důvěře o tuto přímluvnou modlitbu požádá a sám se jí účastní, k těm spěchá sám Pán Ježíš Kristus, aby byl uprostřed nich a VZAL JEJICH VĚC ZA SVOU! Přímluvnou modlitbou naplňujeme Kristovo přání, které nám tlumočí sv. Pavel: „Neste břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův." (Gal 6,2)

Ve složkách naší schönstattské rodiny máme hluboce zažitou praxi přímluvné modlitby. Mohu dosvědčit, že v lize schönstattských maminek má každá maminka možnost obrátit se v těžkých, bolestných situacích na ostatní maminky s prosbou o modlitbu. Není lehké popsat rámcově svou bolest, která mně tíží (aby ti, kteří se budou modlit tušili oč jde) a požádat o pomoc. To vyžaduje důvěru a pokoru. Avšak letitá zkušenost síly společné přímluvné modlitby, reálná praxe jejího vyslyšení, je vždy vzpruhou pro každou z nás, pro celou naši složku. Prosbu posíláme vedoucí ligy schönstattských maminek a ta ji rozešle emailem všem maminkám. Když pak přijde od žadatelky zpráva o vyslyšení, je to opravdová RADOST pro všechny. Většinou ten problém/bolest svěřujeme do rukou Panny Marie - naší Matky a Královny: buď modlitbou Malého zasvěcení, nebo Modlitbou důvěry. Ať je naše společná přímluvná modlitba vyslyšena JAKKOLIV, VŽDY je ve výsledku patrný jasný posun a pokyn: Tak to Bůh vyslyšel, tak to vyřešil, taková je Jeho vůle. A my za to děkujeme. Jsme často svědky úžasných změn/posunů, kdy se zcela změní „konstelace" a situace „se vyřeší", nebo obrovského daru milosti/síly situaci nést a unést. A jak jde čas ... teprve pak vidíme plody této společné modlitby, které jsme si před léty - když jsme se tenkrát na ten určitý úmysl modlily - ani nedovedly představit.

Často si při těchto společných přímluvných modlitbách připomínáme slova našeho otce zakladatele P. J. Kentenicha:

„Modlitba je mocnější,
než moc peněz a vědy,
účinnější než násilí zbraní
a tvořitelská síla génia.
Jedním slovem:
její účinek přesahuje sílu
všech přirozených faktorů."

Při těchto slovech si vždy více uvědomujeme, jak hlubokou osobní zkušenost měl s modlitbou P. Kentenich! Díky ní prošel těžkým mládím a dospěl v Kristova kněze. Skrze ni zaslechl Boží vůli a stal se nástrojem Prozřetelnosti v založení Schönstattského díla. Díky ní prožil hrůzy koncentráku v Dachau. (Tam, v místě nepředstavitelného utrpení vznikly krásné modlitby K výšinám.) Díky modlitbě dokázal plodně prožít roky vyhnanství. (Jak často jej v Milwaukee viděli modlit se na procházce s růžencem v ruce!)  Myslím, že jeho maminka byla tou první, která jej svou modlitbou nesla. Pak to byla (jak víme z dějin Schönstattu) přímluvná modlitba Mariiných sester, spolubratrů a dalších členů postupně vznikajících složek... až po jeho návrat o Vánocích 1965....a dál ... až do věčnosti. Nesli jej svými modlitbami a on stále prosil za ně. Podle svého přesvědčení, že „Modlitba je velmoc v Božím Království" v přímluvné modlitbě prosil nejen za ty, se kterými jej pojila úmluva lásky s MTA, ale za všechny, kteří se na něj s prosbou o modlitbu obraceli. A bylo jich velmi mnoho. Víme, že se stále na věčnosti za nás, za své duchovní děti, modlí. My všichni tvoříme navzájem - s otcem zakladatelem a těmi, kteří už jsou Doma u Otce - nádherné společenství modlitby, která je - skrze úmluvu lásky s MTA - doširoka otevřena Boží vůli a vydává se jí.

Svatý otec vyhlásil Jubilejní, neboli Svatý rok 2025, který potrvá od 24.12.2024 do 14.12.2025.  Aby jeho prožití bylo pro celé lidstvo opravdovým požehnáním, vyzval nás papež František k přípravě na tento Svatý rok. A tato příprava spočívá v modlitbě, která je (jak už víme) „velmocí v Božím království". Proto tedy předchází Svatému roku 2025 Rok modlitby. (Vyhlášený už 21.ledna 2024.) Vzhledem k situaci ve světě je jasné, jak moc je „taková velmoc" právě tady a teď potřebná. Víme i to, že ji z naší strany nemůže nic jiného v dané situaci nahradit. Přijměme tuto výzvu papeže Františka jako laskavou pozvánku našeho Boha, (kterému na nás - lidech - nesmírně záleží), ke spolupráci na Jeho díle skrze sílu naší přímluvné modlitby, která je „velmocí v Jeho království".

• Je pro mě modlitba „dýcháním duše"?
• Reaguji ochotně a věrně na prosbu svých bližních o přímluvnou modlitbu?
• Co je mou konkrétní odpovědí na výzvu papeže Františka v tomto Roce modlitby?

Růžena Jurečková
Liga schönstattských maminek ČR

Článek ve formátu pdf si můžete stáhnout zde,  soubor ve formátu pdf pro tisk článku jako brožury si můžete stáhnout zde.