Propojení přirozena a nadpřirozena

Milí čtenáři měsíčníku,

máme tu další ze základních principů (stavebních kamenů) Schönstattu. Není jednoduché tuto problematiku vměstnat do jednoho článku, pokusím se tedy o nemožné.   Děkuji proto předem za shovívavost, pokud něco bude zjednodušené, opomenuté či nedovysvětlené.

V dětství jsem zažila tradiční chození do kostela, znamenalo dvojí život – ten mimo kostel (ve škole, s kamarádkami, na vesnici…) a jiný v kostele. Víra byla odtržená od běžného života. Do určité míry to jinak nešlo. V době komunismu k tomu vše vedlo, propagoval se materialistický pohled na svět. Bylo to ale ještě celkem srozumitelné a dalo se v tom orientovat.

Toto oddělování života od víry (sekularizace) se děje neustále, ale dnes je tento proces mnohem masivnější. V poslední době zažíváme, že mnoho mladých (a nejen mladých) odchází z církve, opouštějí víru. Jakoby život v církvi nešel sloučit s běžným životem. Jistě by to chtělo hlubší odbornou analýzu sociologa, psychologa, teologa…, jde pouze o laické pozorování – dnešní životní styl, zaměřený na konzum (věcí, zážitků, informací), rozpad vztahů v rodině, těžký individualismus, moderní technologie a neustálá komunikace na sociálních sítích… nám berou schopnost navazovat hluboké osobní vztahy na přirozené rovině (k druhým lidem a k sobě samému), potažmo o to více mít 'rádius' pro to nadpřirozené, pro vztah s Bohem.

Krize v západním světě, krize křesťanství v Evropě. P. Kentenich tuto krizi viděl a předpovídal. Mluvil o tzv. kolektivistickém člověku (masovém člověku), který je vytržen z přirozených a nadpřirozených vazeb, ztrácí vztah s Bohem a tím pádem vztah k sobě, nemá morální orientaci a je ovlivňován masou.

Není pochyb, že tuto krizi už v současné době prožíváme. Je to krize identity člověka. Kdo vlastně člověk je? Ke komu se vztahuje? Co je smyslem jeho existence?

Krátký exkurz do historie Schönstattu

P. Kentenich viděl situaci v Evropě po II. světové válce velmi nejistou. Byla otázka, jak se rozdělí v Evropě politické síly, jakou moc nabude Sovětský svaz se svou ideologií komunismu a bolševismu. Proto začal cestovat po světě. Viděl, že křesťanství v Evropě bude silně ustupovat do pozadí, proto hledal spolupracovníky, kteří budou otevřeni a citliví k tomu, zachovat v měnícím se světě křesťanské dědictví. Živnou půdu pro tuto myšlenku nacházel v latinské Americe.

V roce 1947 žádal arcibiskupa Trevíru, aby ustanovil tzv. studijní komisi, která by se zabývala pedagogickými a pastoračními principy Schönstattu, aby byly tak otevřeně prezentovány v církvi.  Místo této komise poslal Trevír světícího biskupa Steina na biskupskou vizitaci a to zvláště do společnosti Mariiných sester. Ústní zpráva dopadla velmi dobře, avšak v písemné zprávě formuloval vizitátor několik bodů – pochybností, které se týkaly pedagogické a pastorační praxe.

P. Kentenich mohl tuto zprávu přejít a vše by fungovalo dál, ale on viděl právě v těchto bodech, které vizitátor kritizoval, to hlavní, co může Schönstatt církvi dát. Proto se rozhodl nemlčet a napsal dopis německým biskupům, tzv. Epistolu perlongu, ve které se snaží vysvětlit hlavní pedagogické principy Schönstattu.  První část dopisu položil na oltář dne 31.5.1949 v čerstvě postavené a požehnané kapličce v Bellavista v Santiagu de Chile za přítomnosti malé skupinky Mariiných sester.

Co nenechalo P. Kentenicha v klidu? Proč nemlčel? Byla to mentalita, která se pomalu dostávala i do církve, mentalita mechanistického myšlení.

Zárodek 31.5. v životě P. Kentenicha

P. Kentenich sám na sobě zažil to, čím trpí mnoho lidí v dnešní době. Vyrůstal bez otce, od 9 let byl v sirotčinci, v době studia prožíval krizi víry, protože byla postavena pouze na intelektu. Chyběl mu základ na přirozené citové rovině, trpěl vnitřní izolovaností a samotou, nebyl schopen navazovat vztahy.

Cestu ven objevil díky vztahu k P. Marii. Kontakt s Marií držel jeho duši v rovnováze i přes všechno vnitřní utrpení. V P. Marii nalezl „spojný bod“ mezi přirozenem a nadpřirozenem. P. Kentenich říkal, že tak jako před 2000 lety byla P. Maria povolána porodit Krista – Boha na tento svět, tak i v dnešní době má poslání rodit Krista v lidských duších.

Druhý důležitý bod bylo otcovství, otcovský princip. V počátcích zakládání Schönstattu stál P. Kentenich v pozadí, ale v souvislosti s rozhodnutím jít do Dachau si uvědomil, jak důležitá je jeho role zakladatele pro celé dílo. Zažil spolu s členy hnutí hluboké vnitřní propojení – osudovou provázanost, byl otcem rodiny. Viděl důležitost zážitku otce na přirozené rovině pro rozvoj schopnosti navázat vztah k Bohu Otci.

Poslání 31.5.1949

Podstatnou charakteristikou poslání 31.5.1949 je učení o druhopříčinách. Všechno stvořené odkazuje na Boha Otce. Pro vztah s Bohem jsou důležité vztahy na přirozené rovině, zvláště pak vztah k vlastnímu otci či matce (nebo duchovnímu otci či matce). P. Kentenich říkal, že je potřeba se naučit lidsky milovat. On to nejen říkal, ale nechával zažít. Nechával lidem zažít lásku tím, jak se se radoval z jejich originality, jak jim naslouchal, jak nesl s nimi jejich starosti. Dovolil lidem, aby mu darovali své srdce.

Nauka o druhopříčinách ale učí o principu přenášení vztahů a dalšího vedení. P. Kentenich si nenechával lásku lidí pro sebe, ale snažil se je vést dál – k Bohu. Jak? Tím, že on sám plně žil s Bohem a v Bohu. Byl přesvědčen, že právě v úzkém navázání vztahu k P. Marii a v doprožití vztahů k otci či matce na přirozené rovině dochází k uzdravení člověka. Ten se pak může plně rozvinout a dorůstat do svobody dítěte Božího.

Toto se snažil vysvětlit v dopise biskupům, ale nebylo to zcela pochopeno a P. Kentenich musel do exilu do Milwaukee. Byl nařčen z toho, že jsou Mariiny sestry na něj příliš upoutány, vztah je příliš úzký a intenzivní a zabraňuje schopnosti být samostatný a autonomní. P. Kentenich tušil, že to přijde, když pokládal dopis v Bellavista na oltář. Přesto se k tomuto kroku odhodlal.

Je zajímavé, že více jak po 70 letech je toto téma stále žhavé. Zvláště kvůli obviněním, která byla v roce 2020 vůči P. Kentenichovi nově vznesena. Jakoby P. Bůh poukazoval na to, že se máme posláním 31. 5. 1949 více zabývat, jít do hloubky a hledat, co to pro nás konkrétně znamená?

Mechanistické x organické myšlení

Jak již zmíněno výše, P. Kentenich upozorňoval na mentalitu mechanistického myšlení. Dokonce je nazýval nemocí dnešní doby. Toto myšlení odděluje od sebe věci, které spolu vnitřně souvisí. Důsledkem je sterilizace a neplodnost. Organické myšlení naopak vidí věci v jejich Bohem chtěném kontextu. Všechny části spolu souvisí, a pokud jsou všechny části respektovány, může proudit život.

S mechanistickým myšlením se setkáváme ve všech oblastech života. Např. v medicíně, pokud se lékař zaměřuje jen na jeden problém a nezajímá se o souvislosti, léčí bolesti zad a žaludku, ale už se neptá, zda tyto problémy nesouvisí s psychikou. Dnešní medicína je naštěstí už mnohem dál a často vzájemné vztahy  respektuje. Dalším příkladem je umělé přerušení těhotenství, které je do 12 měsíce povoleno na vlastní přání ženy, plod se ještě plně nepovažuje za lidskou bytost, ač jsou už vyvinuty všechny orgány. Dále pak například otázka genderu, v dnešní době čím dál aktuálnější problematika. Zjednodušeně gender (ideologie) říká, že nezáleží na tom, v jakém těle ses narodil, ale pohlaví si můžeš zvolit sám. Samozřejmě je to složitější a mohou být lidé, kteří se necítí „doma“ ve svém těle. Ale dnes jsme svědky toho, že se cíleně tyto vztahy přestávají respektovat. A dalo by se pokračovat dál.

Každý z nás se může zamyslet, kde všude se v našem životě toto myšlení objevuje a jak bychom mohli uvažovat jinak - více v souvislostech?
Nejde ale jen o způsob myšlení, jde také o způsob našeho života a utváření našich vztahů.  Poslání 31.5.1949 je často charakterizováno jako „Křížová výprava organického myšlení, milování a žití“. Symbolem tohoto poslání je Kříž jednoty, který všichni dobře známe.

V letošním roce se uskuteční na konci května mezinárodní oslava 75. let výročí 31.5.1949. Chilská schönstattská rodina zve všechny k této události. Součástí oslav bude nové přinesení Kříže jednoty do svatyňky Coenaculum v Bellavista. Původní kříž (první kopie originálního Kříže jednoty z roku 1969) byl totiž před rokem ukraden. Že by znamení shůry?



Otázky k zamyšlení:

Jaký je můj organismus vazeb ve kterém žiji? (na přirozené i nadpřirozené rovině)
Daří se mi v obyčejném všedním dnu tyto roviny propojovat?
Co můžeme jako schönstattská rodina dělat, abychom mysleli, milovali a žili více organicky?

Alena Michalicová
Paní ze Schönstattu

Prameny:

• The 31st of May, The Third milestone, Fr. Jonathan Niehaus 1995
• Unser Verständnis des 31.Mai 1949, Brief des Generalpräsidiums, 1999

 

Článek ve formátu pdf si můžete stáhnout zde,  soubor ve formátu pdf pro tisk článku jako brožury si můžete stáhnout zde.