BOŽÍ BLÍZKOST

Dalším ze „stavebních kamenů“ českého schönstattského hnutí je Boží blízkost.

Vztahy mohou být velmi různé. Ten nejpřirozenější je vztah blízkosti – v té jsme byli počati, v mateřském lůně jsme prakticky „jedno“ s mámou, která nás obklopuje a chrání doslova ze všech stran. Po narození pokračuje fyzická blízkost skrze objetí dávající teplo a něhu, skrze doteky reagující na potřeby dítěte, kojení, hlas, který uklidňuje a ujišťuje o mámině blízkosti…

Časem se učíme se i vzdálit, ale pořád je důležitá ta jistota, že když zavoláme, někdo z rodičů přiběhne. Postupně už si poradíme se stále více situacemi, ale kde pomoc potřebujeme, tak je k dispozici. Učíme se žít i s tím, že naše rodiče na nás na dálku myslí, mají nás rádi a to nás nese životem i třeba přes velké fyzické vzdálenosti. A jednou se musíme spokojit s tím, že nás rodiče provází svojí láskou z věčnosti.

Jistě je dobré učit se nebýt závislý na trvalé blízkosti druhého a dobře fungovat ve světě. Ale opravdová blízkost ve vztazích je nenahraditelná. Dlouhodobější samota nám nedělá dobře. „Není dobře, aby byl člověk sám“ a tak si hledá partnera, blízký, intimní vztah, zakládá rodinu…

Jistě jsem to teď popsal z toho ideálního pohledu. Blízké vztahy se nemusí vždy dařit – ať už proto, že se nám nikoho takového nedaří najít nebo nám prostě druhý rozumí a je blízký jen v něčem, v extrému může „blízký“ člověk dokonce ubližovat. A tak si mnohdy chtě nechtě můžeme začít držet odstup, říkat si, že zde na zemi nejsme ještě v nebi a prostě mnohá očekávání ideálních vztahů zavrhnout jako nerealistická. A jistě tomu není co vytknout.

Problémem jsou ale jak idealistická očekávání od druhého nebo naopak rezignace na jakoukoli blízkost. Ano, důležité je i přes různá omezení a zklamání zkoušet být si navzájem blíže, zkoušet si více porozumět, dát naší lásce růst. Jistě, v některých vztazích to z různých důvodů opravdu nejde, ale věřím, že každý může najít lidi, s kterými si může být stále blíže a roste v nich jak v přijímání lásky, tak nezištném dávání se.

Můžete se ptát, proč tak obšírně píši o mezilidských vztazích? V tomto příspěvku jde přeci o Boží blízkost. V schönstattské spiritualitě tolik zdůrazňujeme propojenost přirozeného a nadpřirozeného. To funguje jak v pozitivním, tak i v negativním směru pro naše představy o Bohu. A tak ten, kdo zažil „vzdálenější“ rodiče většinou přirozeně zažívá i Boha jako „vzdáleného“. Ano, Boha pak zažíváme tak, že sice existuje, nějak o nás ví, ale stejně si v životě musíme poradit sami a nějak se jím protlouci. Možná i moje spiritualita pak bude více o výkonnosti a dělat věci správně, než o radosti z Boží blízkosti.

Smutné je, když se s tímto stavem smíříme a rezignujeme na to, že by vztah s Bohem mohl kdy vypadat jinak. Dobrá zpráva je, že s Bohem jde vytvářet stále bližší vztah – On nemá limity na kterých by se náš vztah zasekl. Naše limity mohou být velké, ale každodenní snahou je překonávat můžeme stále růst a být si s Bohem každý den trochu blíže.

V tom jak zažívat větší blízkost s Bohem nám může být schönstattská spiritualita velikou inspirací.

Panna Maria

Většinou je prvním nejbližším vztahem náš vztah s mámou. I ona nám může velmi pomáhat v navazování dalších vztahů. A tak nám může být Panna Maria velikou a nejpřirozenější pomocí v navazování vztahu s Bohem. To zvláště prožil Josef Kentenich – jak v dětských letech, tak i ve velké krizi během studia. Během této krize víry vnímá Boha jako vzdáleného, nepoznatelného, skrývajícího se v teologických konstruktech, jejichž pravdivost těžko ověřit. Mladý Josef objevuje nově duchovní svět jako blízký právě skrze Pannu Marii. Ji zažívá jako blízkou, jako mámu, která ho vede k Bohu a s láskou vychovává.

Praktická víra v Boží prozřetelnost

P. Josef Kentenich postupně objevuje Boha blízkého, který touží být v kontaktu s námi – a to doslova na každém kroku. Skrze vše k nám touží promlouvat. A tak k P. Josefovi promlouvá např. skrze novinový článek… jako Bartolo Longo ve Valle di Pompei touží pozvat Pannu Marii do zahradní kapličky.

Úmluva lásky v původní svatyňce

Když mluvím o Boží blízkosti, tak pro mne osobně je nejsilnějším bodem v naší spiritualitě právě pozvání Panny Marie do původní svatyňky. P. Josef Kentenich se později svěřuje, že toto bylo jeho nejtěžší rozhodnutí – chce Bůh skutečně tento krok? Nemohu vědět, co v souvislosti s tím prožíval, ale umím si představit, že pozvat Pannu Marii do zahradní kapličky znamenalo obrovský skok víry. Totiž vzít naprosto vážně Boží blízkost – do posledního důsledku konkretizovat fakt Boží blízké lásky. Věřit, že když Pannu Marii nebo Boha poprosím, aby nám byl takto nablízku např. v kapličce, tak že na to rádi přistoupí a skutečně, zcela reálně tam budou s námi přebývat. Najednou není duchovní svět abstraktní – Bůh, který je všudypřítomný, ale díky tomu pro nás neuchopitelný, nezažitelný, nekonkrétní. Najednou je Bůh, Panna Maria naprosto konkrétně, reálně přítomný, blízký – ano, Bůh jako osoba - osobní – s kterým je možné mít vztah a to vztah blízký, reálný, prožívaný… Ano, vyžaduje to velikou víru – vzít Jeho přítomnost takto reálně a konkrétně vážně.

Možná je to v mnohém podobné obratu od Boha starého zákona, který se nesměl zpodobňovat, k Boží inkarnaci v Ježíši Kristu – najednou bylo možné Boha vidět, mluvit s Ním, zažít jeho lásku viditelně a hmatatelně. Od té doby si ho můžeme představit naprosto konkrétně a také přirozeněji s Ním navazovat vztah, mluvit…

Podobně bych to co se odehrálo v Schönstattě přirovnal k „duchovní inkarnaci“ – i když duchovně, přesto prožíváním zcela reálné přítomnosti Panny Marie.

Jistě můžete namítnout, že tuto blízkost a reálnou přítomnost zažilo mnoho svatých, když se jim např. Panna Maria zjevila, ale ten největší rozdíl je v tom, že to jsou právě jen ti vyvolení. Kdežto v duchu původní úmluvy lásky, může takto konkrétně pozvat Pannu Marii naprosto každý – a ona ve své lásce neodmítne nikoho kdo ji prosí aby s ním byla zcela reálně.

Domácí svatyňky

Ano, neskončilo to u původní svatyňky – díky této víře je možné Pannu Marii pozvat i do našich domovů: „Panno Maria, prosíme tě, nastěhuj se k nám, žij zde s námi, buď členem naší rodiny!“ Když to pozvání vezmeme vážně my, ona na něj s radostí okamžitě přistoupí.

„Panna Maria, Panna Maria… pěkně to s ní přeháníte!“ - ano, to můžeme občas slyšet. To úžasné je ale právě to, že, když je toto možné s Pannou Marií, pro Boha je to v Jeho lásce ještě samozřejmější… jenže to by nás možná ani nenapadlo pozvat takto Boha… možná by se nám to zdálo příliš troufalé, možná příliš abstraktní… začít u Panny Marie je prostě nějak přirozenější, představitelnější, uvěřitelnější… ale zkušenost nám ukazuje, že Panna Maria má jedinou touhu – vést nás k Bohu. A tak i v dějinách Schönstattu se úmluva lásky postupně rozšiřuje i na úmluvu lásky s Bohem Otce, s Ježíšem i Duchem svatým. I zde platí, že nadpřirozeno staví na přirozenu. I zde může být složitější zažívat Boha jako milujícího Otce, pokud jsme nezažili dobrého otce. Ale i zde je možné něco z toho zažít nejdříve jinde. A tak pro mnohé se stal P. Josef Kentenich duchovním otcem. Skrze tento vztah pak našli cestu k prožívání blízkého vztahu i s Bohem Otcem.

On mne miluje, On mne vede, On mne potřebujeme

Tím se dostáváme k něčemu úžasnému – Bůh nás nejen miluje a je nám blízký, ale právě skrze propojení přirozeného a nadpřirozeného nás i potřebuje – skrze naši lidskou blízkost k druhým, jim můžeme pomoci více důvěřovat i v Boží blízkost. Krátce vyjádřeno v schönstattském mottu: „Nic bez tebe, nic bez nás!“

Panno Maria, děkujeme ti, že jsi nám tak blízká a že nám pomáháš být stále blíže Bohu i lidem kolem nás…

V úmluvě lásky vám vyprošuji tuto blízkost!

+ P. Daniel

Otázky k zamyšlení:

1. Kdy jsem v životě zažil/zažívám zvláštní Boží blízkost nebo blízkost Panny Marie?

2. Skrze jaké prvky schönstattské spirituality nebo na jakém místě tuto blízkost zvláště vnímám?

3. Co mne Bohu / Panně Marii zvláště přibližuje a možná co naopak škodí této blízkosti?

4. Když se podívám na své blízké vztahy s lidmi během mého života, jak mi pomáhali vnímat více Boží blízkost?

 

Článek ve formátu pdf si můžete stáhnout zde,  soubor ve formátu pdf pro tisk článku jako brožury si můžete stáhnout zde.