Apoštolát?!
Co je to apoštolát? Jakou to má spojitost s naším hnutím? Jakou úlohu v něm hraje P. Maria a naše sebevýchova? Jaké jsou jeho cíle a metody? Na tyto otázky jsem se zeptala Josefa Englinga (1898–1918), který stál na začátku našeho hnutí a bývá označován jako „žitá zakládací listina“, a protože probíhá proces jeho blahořečení, má jistě k apoštolátu co říci.
Otázka: Josefe, má vůbec naše hnutí co dočinění s apoštolátem?
Zcela jistě. První název Schönstattského hnutí byl „Apoštolské hnutí“. Tak se nazývalo po založení 1919 v Hörde i po vzniku apoštolské ligy 1920. Teprve po válce se prosadil název Schönstattské hnutí. V tomto jménu bylo vyjádřeno to, co bylo od počátku živé. V té době otec Kentenich rozšířil pohled svých studentů prostřednictvím misijního sdružení, poté mariánské kongregace, jejímž deklarovaným cílem je právě apoštolát. V Zakládající listině z roku 1914 komentoval vznik místa milosti: „Nepochybně nemůžeme vykonat větší apoštolský skutek…“ Založení „Apoštolského svazu“ a „Apoštolské ligy“ jako dvou větví „Apoštolského hnutí“ dalo apoštolátu v letech 1919 a 1920 organizační formu, která se nadále rozvíjela v rozmanitých složkách schönstattského hnutí.
Otázka: Jak viděl apoštolát jeho zakladatel, otec Kentenich?
Otec Kentenich chápal apoštolát schönstattského hnutí jako současné „znovuzaložení a pokračování“ „katolického apoštolátu“ založeného Vincentem Pallottim v roce 1835. Navazuje na Pallottiho vizi živé spolupráce laiků v misijním úkolu církve. Je však přesvědčen, že myšlenka „Světového apoštolského svazu“, který sdružuje všechny apoštolské iniciativy, může být realizována pouze ve spojení se schönstattským mariánským tajemstvím a úmluvou lásky (jedno křídlo Sch., druhé ostatní apoštolské aktivity).
Otázka: A co Katolická akce? Je známo, že za účast v ní prošlo u nás mnoho věřících vězením.
Silný důraz na apoštolát byl dán i impulsem „Katolické akce“, kterou vyhlásil Pius XI. v roce 1922 v encyklice „Ubi arcano Dei consilio“ (V nevyzpytatelných Božích plánech). Od té doby byly „Katolické akci“ přiřazeny různé apoštolské akce a iniciativy v univerzální církvi.
Otázka: Odkud se bere vůbec výzva k apoštolskému působení?
Samotná výzva k apoštolátu pramení z Ježíšova misijním pověření učedníkům (Mt 28,19 a násl.) být jeho svědky až do končin země (Sk 1,8).
Otec Kentenich se při odůvodnění apoštolátu a jeho poslání „missio“ odvolává zejména na Pavlovu větu „Caritas Christi urget nos – Kristova láska nás vybízí“ (2 Kor 5,14).
Vědomí poslání a „božské uchvácení posláním“ chápe otec Kentenich jako výchovný cíl. Rozsah, v jakém se jeho výchova k apoštolátu, výchova k „duchu apoštolů“, stala plodnou, je zřejmý již v zakládající generaci. Skrze „neúnavnou touhu dobývat“, jak nazývá otec Kentenich přirozenou hnací sílu apoštolátu…
Otázka: O tobě je známo, že Ti apoštolát velmi ležel na srdci, jak jsi to prožíval?
Cítil jsem se natolik osloven, že jsem prohlásil: „Celý svět je naše pole, musí se stát naším“. První sodálové byli nadšenými apoštoly na frontě, v lazaretě…
Otázka: Jaký úkol má v apoštolátu Panna Maria a mariánská úcta?
Svým spojením s mariánskou úctou a sebevýchovou získává apoštolát Schönstattu originální zbarvení. Otec Kentenich definuje svatost ve srovnání s růstem stromu: „Kořenem je mariánská zbožnost, kmen je sebeposvěcení, ovocem je apoštolát“. Tato trojice se často objevuje od Zakládací listiny v mnoha textech a prohlášeních P. Kentenicha. Označuje v pravém slova smyslu schönstattskou spiritualitu.
Stejně jako Pallotti, i otec Kentenich říká o Marii: „Ona je velkou misionářkou, bude konat zázraky.“ Maria, která jako první přinesla lidstvu Krista, je pro něj vychovatelkou apoštolského ducha par excellence. Apoštolát v Schönstattu vyrůstá z úmluvy lásky s P. Marií. Plodnost apoštolátu je milost daná ve úmluvě lásky a v upoutání na svatyňku (poutní milosti). V tomto smyslu se Schönstatt považuje za mariánské apoštolské hnutí: „V nás ty sama světem jdi pro Kristovo vítězství“ (HW 1945, 163).
Otázka: Všichni víme, jak ti záleželo na sebevýchově a za jakých obětí ses o ni snažil i v zákopech. Je sebevýchova důležitá pro apoštolát?
Existuje vzájemné působení, vnitřní vztah, mezi sebeposvěcením a apoštolátem. Apoštolát je chápán jako „výraz vysokého stupně lásky a prostředek k jejímu prohloubení“ (LS 1952 I, 43). Každá snaha o sebeposvěcení má tedy vnitřní cíl směřující k apoštolátu. Proto nad každým duchovním pořádkem (DDP) jsou nadepsána Ježíšova slova: „Posvěcuji se za ně, aby i oni byli posvěceni pravdou“ (Jan 17,19). Osobní povolání každého jednotlivce a poslání skupin, kurzů a společenství je tedy v zásadě apoštolské. Připravenost k apoštolátu je právě kritériem pravosti povolání a poslání. Tímto způsobem se vyhýbá Schönstatt jako „výchovné hnutí vychovatelů“, že si uvnitř sebe vystačí samo a je zajištěna duchovní orientace: „Schönstatt pro církev, církev pro svět, svět pro trojjediného Boha“.
Otázka: Můžeš nám v krátkosti představit cíle apoštolátu?
Cíle apoštolátu jsou stanoveny biblickým příkazem učinit učedníky ze všech lidí (Mt 28,19). Mariánskou obnovu světa v Kristu, nábožensko–mravní obnovu vidí otec Kentenich v trojí cílové podobě Schönstattu:
- „výchova nového člověka v nové společnosti (společenství) s univerzálním apoštolským zaměřením“, dodává na mnoha místech,
- záchrana poslání Západu v dějinách spásy a
- vybudování Světového apoštolského svazu.
Tyto tři vůdčí myšlenky mají ve všech částech vysloveně apoštolský rozměr.
Apoštolát se však neprovádí pouze v individuální formě, ale také společně. Díky křtu a biřmování (účasti na všeobecném kněžství) mají všichni křesťané bezprostřední poslání k apoštolátu jako jednotlivci i jako společenství.
Aby bylo možné naplnit takový nárok univerzálního apoštolátu, který P. Kentenich klade na své hnutí, jsou zapotřebí lidé ze všech životních stavů a oblastí života. Zakládání společenství pro lidi všech forem života (ženy, muži, kněží, laici, rodiny atd.) tedy není dáno jen schopností nabídnout duchovní domov co největšímu počtu lidí. Důležitým důvodem je také to, že jen tak lze proniknout do všech oblastí, ve kterých apoštolští lidé skutečně žijí a jsou aktivní.
Otázka: Jaké jsou apoštolské metody?
Otec Kentenich rozlišuje mezi apoštolátem bytí, slova a činu.
„Apoštolát bytí, které je niterně proniknuto a prozářeno Bohem a Božským, doporučuje také P. Ježíš, když napomíná: ‚Kéž svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebi.!“
(Zbožnost nástroje)
Tento typ apoštolátu je asi nejdůležitější. Osoba zformovaná jako apoštol vydává svědectví skrze způsob, jakým žije. Vnímavost, naslouchání, pomoc, autenticita, věrohodnost ve způsobu života mohou vyvolat otázku ostatních: „Proč takhle žijete?“ Pouze když ostatní kladou otázky, jsou ochotni slyšet a přijmout odpovědi. Apoštolát bytí vzkvétá z přesvědčení, že život s druhými a pro druhé má na tyto lidi vliv (příspěvky do kapitálu milosti). Apoštolát modlitby a oběti.
Tam, kde se lidé ptají, se takové dveře otevírají. V otázkách lidí budou vyjádřeny hlasy bytí, doby a duše, které naznačují Boží přání (víra v Boží prozřetelnost).
V této situaci je zapotřebí slova a svědectví (apoštolát slova).
Schönstattský apoštolát lze odlišit od apoštolátu ve smyslu Schönstattu. Schönstattský apoštolát odkazuje na přímou výstavbu Schönstattského hnutí a jeho jednotlivých složek. I když se tento apoštolát zpočátku zaměřuje na vnitřní výstavbu hnutí, má sám o sobě apoštolský cíl.
Podle vůle zakladatele by Schönstatt neměl být sdružením mezi mnoha dalšími, ale měl by pomáhat lidem autenticky křesťansky žít a spolupracovat ve stávajících a vznikajících institucích. Tato spolupráce je pak apoštolátem „ve smyslu Schönstattu“. To znamená, že každý může a měl by přispívat tím, co se naučil a získal v Schönstattě, komunitám, sdružením, politice, společnosti, kultuře a ekonomice.
Za rozhovor děkuje s. M. Václava
Otázky k zamyšlení:
Co vím o Josefu Englingovi?
Jak prožívám apoštolát ve svém okolí, ve své farnosti?
Probouzím svým chováním a jednáním otázky u nevěřících bližních?
Sestra M. Václava
Koho tyto myšlenky zaujaly, si může přečíst celý impuls o apoštolátu, jak zazněl na letošním Říjnovém týdnu zde.
