Drazí bratři a sestry v Úmluvě lásky,
toto oslovení jsme slýchali častokrát během letničního kongresu, zpravidla na začátku přednášek. Vystihuje podstatu našeho vztahu. Proto toto oslovení máme moc rádi.
O radost z letničního kongresu 2022 v Schönstattu jsme se pokusili podělit osobně s mnohými z vás a články v tištěném i elektronickém Spoj nás.
Rádi bychom jako takovou tečku za naším svědectvím o kongresu přinesli ještě překlad celé homilie ze zahájení kongresu a volný překlad části závěrečné homilie.
Přejeme celé české schönstattské rodině, aby bratrský dopis mezinárodní schönstattské rodině zakotvil i v našich srdcích napsaným ne inkoustem, ale Duchem živého Boha, ne na kamenných deskách, ale na deskách lidských srdcí“ (2 Kor 3,2–3).
Použité zdroje:
- Homilie při zahájení svatodušního kongresu 8. června 2022
- Hbre. Pioniere der Mitgestaltung der neuen Epoche werden [online]. Schönstatt–Bewegung Deutschland. 12. Juni 2022. Dostupné z: https://www.schoenstatt.de/de/news/5703/112/Pioniere–der–Mitgestaltung–der–neuen–Epoche–werden.htm
Homilie při zahájení svatodušního kongresu 8. června 2022
Svatodušní oktáv – mše svatá: Navštívení Marie Sf 3,14–17; Lk 1,39–49
Drahá schönstattská rodino, drazí zástupci celosvětové schönstattské rodiny, kteří jste se zde sešli na svatodušním kongresu, v memorandu z Letničního kongresu 2015 jsme se vyslovili pro Schönstatt v pohybu, misionářský, otevřený navenek.
(nové Letnice)
Letnice jsou trvalou a stále se nově opakující událostí. Duch Boží vždy znovu vniká, obnovuje a omlazuje církev, obnovuje a omlazuje rovněž i Schönstatt. Potřebujeme Letnice, potřebujeme:
- ducha svatosti, který nás proměňuje a obnovuje,
- ducha lásky, který nás spojuje a drží pohromadě ve svobodě a solidaritě,
- misijního ducha, který nás posílá ven a činí nás plodnými pro svět.
Tato klíčová slova nás inspirovala během slavností jubilea v roce 2014 a při prvním letničním kongresu: svatost, upoutání a poslání (misie). Všechny tři spolu úzce souvisejí: upoutání jako cesta ke svatosti a zdroj poslání.
(znamení doby ve světě, církvi a Schönstattu)
Znamení doby ukazují na zrychlující se krizi: válka, a to nejen na Ukrajině, pandemie, abych zmínil ty nejdůležitější a nejzřetelnější, ale také v církvi hledání synodální, participativní, otevřené a misijní církve, vyrovnávání se s případy zneužívání a krizí důvěry a autority v církvi, role žen atd.
Krize jsou výzvy a Boží volání. Všechna tato znamení nám ukazují, jak aktuální a naléhavé je naše charisma, náš přínos dnešní církvi a světu. Právem můžeme říct: dnes více než kdy jindy je důležitá svatost, upoutání a poslání.
A když si uvědomím, jak je náš zakladatel v posledních dvou letech zpochybňován a napadán, jsem o tom ještě více přesvědčen.
(historická pravda a rozvinutí našeho charismatu)
Pravda se ukáže sama. Děláme vše, co je v našich silách, abychom zajistili, že historická pravda vyjde najevo, že všechny prameny a dokumenty budou nalezeny a zpřístupněny. Největší zájem máme o svobodný a nezávislý vědecký výzkum. Jsme připraveni pomoci tam, kde můžeme. Z našich řad na tom již pracují seriózní a kvalifikovaní odborníci. Chce to čas. Dobrý Bůh je milosrdný a trpělivý. I to se musíme učit.
(svědectví našeho života, jednoty a poslání)
Všichni máme ještě jeden úkol. Nemůžeme a nesmíme sedět a čekat na výsledky výzkumu. Obrátíme-li se k evangeliu a zejména k Letnicím, naučíme se jinou cestu. Nebyli to odborníci, badatelé, kteří vědecky prokázali Ježíšovo vzkříšení. Byla to svědectví prostých, ale přesvědčených a přesvědčivých lidí, kteří uchváceni Božím Duchem vydávali svědectví. A jak? Svým svatým životem (svatostí), bratrským společenstvím (upoutáním, vztahy) a misijním apoštolským nasazením (posláním). To je cesta, kterou se máme vydat. Stejně jako apoštolové nemůžeme nepředávat své vlastní zkušenosti: neboť o tom, co jsme viděli a slyšeli, co jsme zažili a čeho jsme se dotkli vlastníma rukama, to hlásáme.
V prvé řadě nejde o svatořečení otce Kentenicha. Jde o to, abychom pomáhali posvěcovat tento svět. P. Kentenich bude svatořečen, až církev rozpozná jasná znamení od Boha, že jeho charisma je cestou a školou svatosti, pokud sami budeme žít „svatě“ a pomáhat proměňovat, polidšťovat, posvěcovat tento svět, který Bůh tolik potřebuje.
Svědectví vydáme, když budeme představovat skutečné společenství, rodinu mnoha rodin, jednotu v rozmanitosti, jednotu ve svobodě a solidaritě, ve vzájemné úctě a lásce, aby lidé viděli, jak se máme rádi.
Především však budeme vydávat svědectví svým apoštolským nasazením tam, kde každý z nás žije, kde se nezištně dáváme do služby druhým, kde se staráme o ty nejpotřebnější a nejubožejší, kde misijně předáváme radost evangelia.
Takto se staneme doporučujícím dopisem našeho otce a zakladatele. Takto ho svatořečíme, jak nás o to požádal papež Jan Pavel II.
Shromážděni kolem Panny Marie, Královny apoštolů, v původní kapličce, v našem večeřadle, prosíme v těchto dnech o nové Letnice pro naši celosvětovou schönstattskou rodinu, pro církev a svět. Doufám, že budeme mít dobrý kongres, ale mnohem více, že zažijeme nové Letnice.
P. Juan Pablo Catoggio
Z homilie při ukončení svatodušního kongresu 12. června 2022
Opuštění archy jistot
P. Heinrich Walter z Mezinárodní koordinace Schönstattského hnutí ve své homilii při závěrečné mši svaté kongresu zdůraznil, že Bůh vede hnutí k dalšímu kroku v dějinách a nově povolává Schönstatt pro tuto dobu. Události kolem P. Kentenicha v schönstattské rodině přinesly proces zrání. „Vytvořili jsme větší transparentnost, stáli jsme jeden při druhém v bolesti, více jsme si uvědomili křehkost a také jsme vyrostli v pokoře.“
S odkazem na obraz ilustrátorky Marie Eliny z Argentiny P. Walter říká, že nyní je čas, pro který Bůh povolal Schönstatt k životu. „Je nejvyšší čas vystoupit z lodi, opustit archu jistot a vystoupit na břeh.“ Zakladatel vystoupil jako první. Šel vpřed s odvahou a důvěrou v Boží vedení. „Svým postojem víry nám říká: neváhejte, nepochybujte, nebojte se! Je čas vnést do současné církve a společnosti to, co se mezi námi osvědčilo. Nastal čas pro dialog na všech úrovních.“
P. Heinrich Walter dále hovoří o čase „pro průkopníky spolutvorby nové doby“, kteří nezištně slouží obnově církve, jak to popisuje papež František v Evangelii gaudium: „Sním o misijním rozhodnutí, které by dokázalo všechno proměnit, aby se zvyky, styly, rozvrhy, používání jazyka a každá církevní struktura staly spíše kanálem pro evangelizaci dnešního světa než pro sebezáchovu.“ (EG 27) Podle P. Waltera jde o to, aby se procesy daly do pohybu bez ostychu, s jasným přesvědčením a odhodláním (EG 223) a aby se podpořily aktivity, které ve společnosti vytvoří novou dynamiku. „Ti, kdo opravdu milují, zapomínají na sebe a nehledají potvrzení nebo uznání, protože láska je vždy větší,“ řekl P. H. Walter.
Mnoho zvuků – hlasů v Úmluvě lásky
O této neděli Nejsvětější Trojice nám to umožňuje lépe pochopit tajemství Trojice: Bůh chce rozmanitost a odlišnost. „Miluje polyfonii, v níž jeden hlas nepřevládá na úkor ostatních,“ cituje P. Walter Christine Büchnerovou. Svou promluvu zakončil slovy otce Kentenicha z 31. května 1949, která popisují vzájemnou náklonnost v Úmluvě lásky, náklonnost, která vede i do Božího srdce. Taková byla zkušenost z minulých dnů. „Jsme spolu, abychom se navzájem zapálili… Je to láska k druhému, věčná láska k druhému.“
P. Heinrich Walter
z německého originálu přeložili manželé Klára a Miloslav Žantovi