Není to tak dlouho, co ulicí Lerchova procházela spousta usměvavých tváří, které spojoval jeden cíl – schönstattské setkání! Budova Cyrilometodějského gymnázia nás zvala ke strávení společného víkendu. Přijelo nás téměř 50! To už je pěkná horda odvážlivců. A jak takové setkání vypadá? Asi nějak takto…
|
|
V pátek vše začalo, totiž sešla se první část účastníků k tomu, aby se i oni podíleli na přípravách programu. Poté, co každý příchozí obdržel při registraci netradiční jmenovku v podobě kolíčku na prádlo, tak jsme se posilnili večeří, aby nám šlo chystání pěkně od ruky. Mladí měli možnost zapojit se do několika skupinek, byla zde na výběr skupinka zdobící, hudební, divadelní, a abych nezapomněla, své místo měla i skupinka liturgická. Až jsme splnili své úkoly v rámci skupinky, čekala nás večerní modlitba v kapli, kterou si pro nás připravila liturgická skupinka. (mám na mysli tu modlitbu, né tu kapli, ta už tam stála:). Po perném dnu všichni postupně ulehli do svých spacáků a usnuli jako by je někdo do vody hodil. Ráno se místnostmi linuly tóny ohlašující budíček. Zněl asi takto: „Toto je den, toto je den, který dal nám Pán, který dal nám Pán,…“. A krátká informace, že se za několik minut sejdeme v kapli, kde jsme začali den modlitbou. Následovala vydatná snídaně složená z rozmanitých buchet, koláčů, a dalších dobrot. Po snídani se pomalu začali trousit další účastníci, které jsme přivítali s otevřenou náručí. Brzy na to začínal program v místnosti „Patera Kentenicha“. Mimochodem v tomto prostoru se nádherně vyjímal obraz Panny Marie - MTA, který byl dekorativně ozdoben díky zdobící skupince. |
Nejprve nás všechny na setkání uvítala moderátorka setkání Maruška Adamcová a vyzvala nás ke zpěvu. Tématicky jsme začali hymnou jubilejního setkání, při níž se nejednomu z nás lámal jazyk. Text písně má totiž sloky v několika světových jazycích. Hymna zněla i z úst mladých, kteří ji trénovali v rámci hudební skupinky.
| A co se dělo dál? Divadelní skupinka krásně předvedla ztvárnění začátků Schönstattu, spolu s působením patera Kentenicha, který svým milosrdným přístupem lákal k Schönstattu mnoho lidí kolem sebe. Mnozí v něm našli přítele, otce a dobrého člověka, křesťana tehdejší doby. |  |
Jakmile utichl tleskot posledních rukou, spustila se prezentace fotek, videí a také našich stále ještě živých zážitků. Myslím, že nás tyto chvíle zavedli zpět na jubilejní oslavy a i ti, kteří tam nebyli, mohli zakusit, jaké to tam bylo. V takovém duchu se neslo sobotní dopoledne. Poté jsme s chutí poobědvali guláš s knedlíky a v poobědním klidu si dopřáli odpočinek, ať už aktivní či pasivní, jak bylo libo.
Další bod programu byly workshopy! Pro představu, bylo na výběr z několika možností: někteří se rozhodli, pro povídání o audienci u svatého otce v Římě, jiní dali průchod svým tvořivým dovednostem v kreativním workshopu, stejně tak se našli i nadšenci pro outdoorové vyžití. A pro něžné duše byl nachystaný workshop biblických tanců, aneb jak se lze projevit pohybem.
 |
 |
 |
|
 |
Hned na to jsme se mohli dozvědět, jaké to je běžet 1.500km s hořící pochodní v ruce – takto se totiž nasadila mužská část poutníků, běžců, kteří své putování pojali akčně. Českou republiku odhodlaně zastupoval Standa Juránek, který se s námi přišel podělit o své zážitky. I my jsme se přece nechali inspirovat, a spontánně jsme vyrazili sprintem kolem Kraví hory. Pravda, štafetou nám nebyla pochodeň, nýbrž svíčka, ale tak či tak to mělo své kouzlo. Ještě teď si vzpomínám, jak mi tlouklo srdce. |
V rámci dívčí a chlapecké mládeže zvlášť, jsme zabrouzdali do témat, které se týkají specifickým způsobem holek a odlišně kluků. Takže slečny se mohly zaposlouchat do vyprávění Klárky Kročové o tom, jak prožila a prožívá svoji Úmluvu lásky. A také si mohly poslechnout něco víc o korunovaci P.Marie dívčí mládeží letos na jubileu z úst M. Alky Michalicové. Pod židličkami na dívky čekalo překvapení v podobě malých korunek, které jim mají připomínat, že i ony jsou malé Marie – královny. Chlapci zas diskutovali s paterem Danielem o tom, kam by se mohla dál ubírat cesta schönstattské chlapecké mládeže v Česku. Jaké kroky pro to mohou podniknout.
Všechny naše úmysly jsme vložili do mše svaté, při které nás zpěvem a hudbou doprovázela hudební skupinka.
 |
 |
Po pomazánkové večeři se našel čas i na hraní her, protože kdo si hraje, nezlobí. A tak jsme se pokoušeli rozuzlovat záhadu spletitého Gordického uzlu.
 |
Večer tohoto krásného dne jsme zakončili v kapli, kde se ozývaly zpěvy Taizé. Před oltářem ležel na zemi obrys kapličky, který se postupně zapaloval. Každý mohl vložit svoji svíčku do kapličky jako osobní dárek Pánu Ježíši. Ten mohl symbolizovat něco konkrétního, co mu chci nabídnout nebo které temné místo v srdci chci, aby osvítil. |
Z klidného prostředí modlitby někteří zamířili zahrát si ještě nějakou tu hru nebo si jen tak povídat či si jít lehnout. S několika kamarády jsme se rozloučili v průběhu večera a my ostatní jsme před sebou měli poslední den setkání. Po ranním probuzení jsme si sbalili svých „pět švestek“ a vyrazili jsme na mši svatou do místního kostela. Chrámem se ozývaly andělské hlasy zpěváku a my se nechali unášet tou krásou. Po mši nás neminul úklid školy. A my, co jsme ještě neodjeli, tak jsme si čekání zkrátili hrou Kontakt! Rozjeli jsme se do svých teplých domovů, kde se nás už jistě nemohli dočkat.
Tereza Ulbrichová
Na více fotek se můžete podívat zde :-)
