Uprostřed v plném životě
Lidé jsou mobilní jako nikdy předtím. Během několika málo hodin je možno dosáhnout nejvzdálenějších cílů na globusu. Vzdálenosti už v komunikaci nehrají žádnou roli. Co se děje v nejzazších koutech světa, můžeme současně sledovat v internetu a nejpozději večer shlédnout ve zprávách dne. A nejpozději finanční krize ukázala, že jsme všichni navzájem závislí a že to, k čemu dochází na jednom konci světa, může změnit život lidí na jeho druhém konci.
Zkušenost jednoho velkého světa se všemi jeho svobodami a možnostmi však v sobě má i něco znepokojujícího. Trvale se ode mne vyžaduje, abych si volil mezi rozmanitými nabídkami života.
Štvanice, ve které se mají absolvovat denní, týdenní i životní úkoly, zatěžuje. Neustálé střídání obrazů, zážitků a nároků jde na nervy.
Jeden v mezinárodní firmě pracující manažer líčí svou situaci: „Po pohřbu mé matky se moji sourozenci a příbuzní sešli u kávy a povídali si. Já naproti tomu jsem už zase spěchal na letiště, abych nezmeškal můj spoj do Madridu. Během cesty mi to spadlo jako šupiny z očí: Co vlastně dělám? Promeškávám svůj vlastní život.“ Rozhodl se, že stopne svou životní honičku a nově si uspořádá svůj život.
Dát touze jméno
Při takovém hledání smyslu nelze potlačit otázky:
· Kde při tomto rychlém pokroku zůstává bezpečný přístav?
· Na co a na koho se mohu bezpodmínečně spolehnout?
· Kde zůstávám sám sebou při svých rozmanitých povinnostech, já zcela osobně?
· Co mne nese a co mi skýtá náplň života?
Při tomto hledání a otázkách přichází do hry Bůh, protože na touhu po něčem víc může nakonec odpovědět pouze on sám. Má touha má jméno: Bůh.
Slova modlícího se ve Starém zákoně i dnes – i když často skrytě – se týkají touhy člověka po Bohu:
Bože, tys Bůh můj! Hledám tě za úsvitu,
má duše po tobě touží.
Mé tělo touhou po tobě hyne
ve vyschlé, prahnoucí, bezvodé zemi.
Žalm 63
Bůh hledá lidi
Svatá Písma Starého zákona hovoří o přesvědčeních a zkušenostech lidí, že Bůh žije, že je „Bohem života“, že hledá blízkost k lidem a doprovází je. On je jejich Stvořitel, vede je po cestách, osvobozuje je ze zajetí a vždycky znovu jim daruje nový začátek života.
Nový zákon líčí, jak moc se Bůh lidem přibližuje. Bůh, který je docela jiný, než a kdy jsme o tom mohli snít, přichází nám naproti natolik, že v Ježíši Kristu sdílel osud člověka. Bůh jde vstříc naší touze. Jde spolu cestou lidí.
Lidé hledají Boha
Všichni lidé jsou zváni, aby se postavili Boží realitě. Přitom nejde jenom o nějakou všeobecnou víru, že existuje „nějaká vyšší bytost“. Mnohem víc jsem oslovován osobně, se svou rodinou, ve společenstvích, ve kterých žiji, ve své práci hledat Boha, nalézat jej a milovat. Bůh se dává Mojžíšovi v trnovém keři poznat svým jménem: „Jsem, který jsem“ (Ex 3,14). Tomu smím rozumět doslova.
Pater Josef Kentenich (1885 – 1968), zakladatel mezinárodního Schönstattského hnutí, to nazývá „praktickou vírou v prozřetelnost“. Zcela prakticky smíme hledat BOHA ŽIVOTA, jeho milující, pečující a náročnou prozřetelnost a doprovázení, často více tušit, a nalézat. Opíraje se o Ignáce z Loyoly, vidí pater Kentenich jako základní pilíř křesťanské spirituality a jako základní prvek spirituality Schönstattského hnutí: „Boha hledat, nalézat a milovat ve všech lidech, věcech a událostech.“