Křest a voda
Milá schönstattská rodino,
křtem Pána Ježíše v řece Jordánu skončila před pár dny doba vánoční, kterou jsme mohli zahájit prožívání Jubilejního roku. Ve vstupní antifoně jsme slyšeli následující slova:
„Všemohoucí, věčný Bože,
tys slavnostně prohlásil,
že Kristus je tvůj milovaný Syn,
když na něj při křtu v řece Jordánu sestoupil Duch Svatý;
dej, ať všichni, které jsi přijal za syny
a dal jim nový život z vody a z Ducha Svatého,
zůstávají v tvé lásce.“
Tehdejší lidé se ze svých příbytků vydávali na pouť k řece Jordánu, aby vyslechli poselství Jana Křtitele, činili pokání a nechali se od něj pokřtít ponořením do vod Jordánu. Voda je symbolem očištění těla i duše. Do řady poutníků se zařadil i Ježíš, aby tím ukázal, že se hříšníků neštítí a je tu právě proto, aby nás obmyl od našich hříchů. Vzápětí se na Ježíše snáší Duch Svatý v podobě holubice a zjevuje se nám Boží Trojice. Velice hlubokým symbolem je, když kněz noří paškál znázorňující Krista do křestní vody, aby ji tak posvětil a sestoupila do ní síla Ducha Svatého. Sám Jan Křtitel dosvědčuje, že nás bude Ježíš křtít Duchem Svatým a ohněm. (Lk 3,15-16)
V minulém měsíčníku V úmluvě lásky jsme mohli rozjímat nad nadějí, kterou pro nás Jubilejní rok představuje a kterou máme nést dál. Ten krásný dar přivtělení do Boží rodiny začíná právě křtem, naším křtem. Sami jsme si tuto svátost ve většině případů nemohli rozhodnout a plně uvědomit, protože jsme byli ovinuti v peřince. O to více cítíme vděčnost za dar křtu rozhodnutím našich rodičů, které vyvěralo z jejich víry a často i statečnosti, protože mnozí z nás byli pokřtěni ještě v době komunistického režimu v naší zemi. Více si křest můžeme uvědomit, když jsme svědky křtu dospělého člověka nebo když jsme sami kmotrem nově pokřtěného.
V našem křtu sehrála důležitou roli voda. V Bibli se toto slovo vyskytuje na více než stovce míst. Celý náš život se dá přirovnat k životu řeky. Nejprve je skrytá našim zrakům hluboko v podzemí, kde se hromadí, čistí a obohacuje o minerály pro nás užitečné a někdy i škodlivé. Náš život také vzniká a roste ve skrytosti pod srdcem maminky a voda utvářejícího se člověka chrání před vnějšími vlivy. I v prenatálním stádiu nový člověk vnímá vnější podněty a je jimi obohacován nebo deprivován. Vnímá tlukot srdce, náš hovor, hudbu, modlitbu. Tam, kde je opravdová láska, tak je radost. Jak radostné bylo setkání Pána Ježíše s Janem Křtitelem ještě před narozením, které z Mariiných úst vytrysklo ve slovech Magnifikat (Lk, 1,46-56).
Prameny, velebte Pána, chvalte a oslavujte ho navěky. (Dan 3,77)
V prameni vyvěrajícím ze skály nebo jako studánka začíná voda viditelnou pozemskou pouť. Je čistá, průzračná, osvěžující, hravá, jako malé dítě, které je ještě čisté, upřímné, bez hříchu. Na mysl mi přichází rokolský pramen vyvěrající z pod kapličky, prozářený tak blízkou přítomností Pána Ježíše v eucharistii. Pramen tak oblíbený, že se k němu sjíždějí lidé z širokého okolí. Věřím, že i takovým skrytým způsobem působí MTA v srdcích lidí. My k tomu můžeme přidat příspěvky do kapitálu milosti jako svůj díl nástroje v rukou Matky Boží, zvláště nyní, kdy Rokole náleží k poutním místům Jubilejního roku. P. Kentenich v jedné ze svých přednášek v Milwaukee říká:
„Zasvěcení Marii znamená hluboký předěl v životě jednotlivce i celých společenství a národů. Zasvěcení Marii v sobě obsahuje – jak už víme – úplnou výměnu zájmů, hmotných statků a srdcí. V síle úmluvy lásky činím Mariiny zájmy svými a ona činí mé zájmy jejími. Tuto výměnu máme na mysli, když se ve známé modlitbě zasvěcení: „Maria, Matko, má Královno, tobě se úplně obětuji“…na konci modlíme: „Protože náležím tobě, dobrá Matko, chraň, vychovávej a používej mě. Jsem tvé dítě a tvé vlastnictví. Amen.“ Okruh zájmů Panny Marie známe. Stejně jako její bytí, je také její život a působení zcela zaměřeno na Krista, na jeho osobu a poslání. Jen kvůli němu existuje. Jiný důvod existence pro ni není myslitelný. Proto jedná zcela a úplně od tohoto času navěky výhradně v zájmu Krista a království Božího…“1
Pokloňte se tomu, který stvořil nebe i zemi, moře i prameny vod. (Zj, 14,7)
Od pramene řeka pokračuje přes kameny, hrázky a tůně, stále čistá. Přitom cestou přibírá menší přítoky, postupně sílí a s nápadným šuměním se blíží k nížině, kde se turbulentní tok začíná postupně zklidňovat. Je jako dítě, nejprve malé, vnímající a rychle se učící, které se dalšími roky přehoupne bouřlivým obdobím puberty do počínající dospělosti. Poté se řeka dotkne zemědělské krajiny, lidských sídel, průmyslových závodů. Již není vidět na její dno. Je kalná, znečištěná, odvádějící znečištění všelikého druhu dále po proudu. I to je její úloha, její úkol. Aby v ní život nechřadl nebo nezahynul, musí se odpadní vody čistit. S námi je to také tak. Jsme lidé slabí a chybující, narážející na své hranice. Naše pády musíme také pravidelně čistit, abychom neotrávili život sobě i ostatním kolem nás. Zvlášť v tomto Jubilejním roce, kdy chceme být lidmi naděje, rádi a často svěřujme naše hříchy Pánu Ježíši ve svátosti smíření (bl. Carlos Acutis se zpovídal co 14 dní).
Kdo se však napije vody, kterou mu já dám, nebude žíznit navěky, ale voda, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného. (Jan 4,14)
Řeka svůj život končí v ústí do moře, kde se sladká voda postupně smísí s mořskou. Odevzdá mu pokorně všechno své bohatství, vše, co cestou od pramene po ústí nashromáždila. Sluneční paprsky pak z moře vytáhnou opět sladkou vodu do mraků, které ji předají zemi, a koloběh se opakuje. Náš život skončí v moři nekonečné Boží lásky a milosrdenství. Vezmeme sebou nabyté zkušenosti, dobré skutky i to, co jsme z Božího záměru o nás (osobní ideál, poslání) nenaplnili. Panna Maria jako naše Matka nás však bude provázet i na věčnosti, jak o tom podal svědectví P. Dolingo Ruotolo.2
Rozrazil skálu, a vytryskla voda, valila se pouští jak řeka. (Žalm 105,41)
Žalm 105 začíná slovy: „Oslavujte Hospodina, vzývejte jeho jméno, hlásejte mezi národy jeho díla.“ To je i program Jubilejního roku, kdy se od „věčného“ pramene, kterým je Ježíš Kristus, má rozlít v mohutnou řeku Božího milosrdenství a lásky. My, kteří jsme poznali Jeho lásku k nám, máme být mostem k Bohu pro tento svět. Vyjadřuje to i nové motto naší schönstattské rodiny. Duchovní poušť dnešního neklidného světa se tak bude měnit v oázu.
Nakonec bych chtěl zmínit jednu důležitou vlastnost vody. Molekuly vody se dokáží seskupit do různých formací, kterým se říká klastry. Je to dáno tím, že se molekuly H2O mezi sebou spojují tzv. vodíkovými můstky. V místě kyslíkového atomu je slabý záporný náboj a v místě atomů vodíku je slabý kladný náboj. Kyslík je prostě silnější partner a přitáhne si k sobě valenční elektron vodíku a vzniká dipól. Tyto klastry vytvářejí shluky o různém počtu molekul. Když to přeneseme do života lidí, člověk nikdy nemá zůstat osamocen. Potřebuje zažívat společenství: přátel, rodiny, církve. Z historie našeho hnutí víme, jak se v dobách pronásledování vytvářely skupinky, kterým se říkalo „rodinky“ a kněží i Mariiny sestry se přes obtíže doby navzájem navštěvovali. Jako poutníci naděje pro dnešní svět přicházejme i k těm, kteří jsou osamoceni.
Na 18. leden připadá svátek Panny Marie, Matky jednoty křesťanů. Pamatujme v modlitbě i na tento úmysl.
Podněty k rozjímání:
• Známe datum našeho křtu? Připomeňme si jej, rodiče, naše křestní patrony i ty, kterým jsme křestními patrony my sami. Jak často na ně myslíme v modlitbě či s pomocí?
• Jak je to s mými příspěvky na kapitál milostí?
• V tomto Jubilejním roce bude svatořečen bl. Carlo Acutis. Dynamika jeho víry skýtá mnoho podnětů pro náš život s Bohem a apoštolát (o jeho životě vyšlo několik knižních titulů).
Tomáš Mičaník
Apoštolský schönstattský svaz rodin v ČR
1 J. Kentenich, Siebte Predigt, Unser persönliches Marienbild in Spiegel des göttlichen Marienbildes – Die Marienweihe, Milwaukee 1954. In: Peter Wolf, Tvá úmluva naše poslání, str. 112-113.
2 Don Dolingo Ruotolo, Kto zomrie, uvidí. Očistec a Raj, str. 107-109, 2019.
Článek ve formátu pdf si můžete stáhnout zde, soubor ve formátu pdf pro tisk článku jako brožury si můžete stáhnout zde.