Karel Leisner

Karel Leisner se narodil 28. února 1915 v Rees u Niederrheinu. Od dvanácti let se angažoval jako vedoucí skupiny v katolickém hnutí mládeže a později se stal jeho vedoucím v rámci diecéze. V devatenácti letech se seznámil se Schönstattem a v semináři se stal členem schönstattské skupiny kandidátů kněžství. Studoval v Münsteru a Freiburgu. Po jáhenském svěcení musel kvůli plicnímu onemocnění do sanatoria ve Schwarzwaldu. Se svou skupinou seminaristů se zasvětil Matce Boží ve smyslu "blanko plné moci".

Na základě udání byl uvězněn a pak strávil více než čtyři roky v koncentračním táboře v Dachau. Tam se zapojil do skupiny schönstattských kněží, kteří si zvolili ideál "Victor in vinculis". 17. 12. 1944 byl tajně vysvěcen na kněze spoluuvězněným francouzským biskupem.

Zemřel na následky věznění několik týdnů po osvobození tábora 12.8.1945 v Planegg u Mnichova. Jeho hrob se nachází v kryptě chrámu v Xanten. 23.6.1996 na olympijském stadionu v Berlíně ho jako mučedníka papež Jan Pavel II. prohlásil za blahoslaveného. Je prvním blahoslaveným ze Schönstattského hnutí.

"Nejhlavnějším smyslem mého života je žít Krista v této době. Kriste, kdybys ty nebyl, nechtěl bych být ani já. Ty jsi, ty žiješ. Vezmi si mne a zcela mě používej. Dej, ať tvé jednání a tvůj způsob života se v dnešní době, ve mně a v nás, stane skutkem. Kriste, Kriste, Kriste! Ty jsi můj život, má láska, můj nejniternější plamen!" (Deník 24.1.1938)

 

"Buď mým vůdcem ke světlu, k tobě, abych mohl ostatní vést zářivou a světlou cestou k tobě! Bez tebe nemohu nic, s tebou všechno!" (Deník 12.9.1934)