Stát se divem pokory, důvěry,...

Saturday, 20 January 2007

Co máme dělat, když zažíváme své slabosti? Jak se máme chovat? Na to máme čtyři negativní a čtyři pozitivní odpovědi: Nemáme se divit, nemáme se nechat zmást, nemá nám to vzít odvahu, nemáme ve svých slabostech bez odporu a zábran zdomácnět. Zformulováno pozitivně: Máme se stát divem pokory, divem důvěry, divem trpělivosti a divem lásky. Snažme se tyto odpovědi převést na svůj konkrétní život, na své konkrétní slabosti a pokušení. Jestliže zážitek nedostatečnosti před sebou samým a druhými nevyústí v zážitek významnosti před Bohem, pak se dříve nebo později zamotáme do nezdravých komplexů méněcennosti. Zdravá je pokora, jestliže nás spojuje s Bohem. Jakmile se nespojuje s Bohem, a to zcela vědomě, pak je pokora nemoc. A žádnou nemoc nebí možné léčit nemocí. Někdy by pro vás byl těžký hřích daleko potřebnější než každodenní přijímání. Jistě, jsou to věci, které jsou řečeny impulsivně, ale mají hluboký smysl. Zopakuji to ještě jednou: Pán Bůh s námi může dělat, co chce, zná a má rozličné cesty. Obvykle však nenajdeme cestu do nadpřirozeného světa jinak než skrze "zhroucení, upadnutí". Připomeňme si slova Newmana: Boží prozřetelnost zná cesty a má své způsoby, obvykle však své plány uskutečňuje skrze zhroucení, zklamání, zdánlivé protiklady. (P. Josef Kentenich) Připravila sr. M. Anna

 

< Předch.		Další >