17. července před 10 lety lilo jako z konve.  Ještěže jsme to vnímali jako otevřené nebe a proudy milostí, které se na nás vylévají... Naši sousedé z Rakouska to pamatují trochu jinak: „Bláta bylo po kotníky, na vaši slavnost svěcení kapličky do smrti nezapomeneme.“ Sestry tehdy neměly dům. („Postavte mi kapličku a já se postarám o váš dům.“) A jediným zázemím pro nemocné a mokré poutníky byl velký teepee stan, který samozřejmě sloužil hlavně pro nemocné a nejvíc potřebné. A tak si nechávám běžet před očima, za co všechno mohu za těch posledních 10 let děkovat. A je toho opravdu mnoho.

Taky ráda vzpomínám na duchovní podkládání kapličky Betlém. Ještě než byl první slavnostní výkop, losovali jsme si lístečky, kterou část kapličky máme podkládat. A je pravda, že Panna Maria bere všechny tyhle naše „duchovní pomůcky“ velmi vážně. Právě v těchto měsících si často vzpomínám na tu svou vylosovanou část a říkám si: „To jsem tedy opravdu netušila, že to přinese i tohle!!“ A zdá se, že právě „ten lísteček“ skutečně souvisí s mým místem v Schönstattské rodině... Vzpomínáte také, co jste tenkrát podkládali a jestli ten „svůj úkol“ nesete i do dnešních dnů, po 10 letech?!

Národní pouť v letošním roce měla opravdu slavnostní ráz. Ještě pár týdnů chybí, než oslavíme skutečné jubileum, ale ta hlavní slavnost bývá vždy po 18. květnu. Letos byli zvlášť pozváni všichni zástupci z projektu „Putovní svatyňky“. A tak šlo v čele průvodu mnoho putovních kapliček, které procházejí našimi domovy každý měsíc. Spolu s kněžími šly od původní kapličky, kde začínají všechny naše slavnosti, protože si připomínáme, že toto je místo našeho národa, kde má český Schönstatt své kořeny, svůj prapůvodní zdroj síly a požehnání, nahoru k Betlému, kde už je vítaly zpěvy mladé generace doprovázející celou slavnostní liturgii. Tu vedl P. mons. Socha.

V závěru mše svaté P. Zdeněk vyzval celou Schönstattskou rodinu, abychom se na 10. výročí svěcení kapličky připravili společnou modlitbou novény. Pokud se Vám ještě nepodařilo začít, máte čas. Bůh „nezná“ pojem času a naše časové posuny si srovná sám. K dispozici jsou nyní dvě novény. Už delší dobu je u sester k dostání novéna „Ano, otče“ a k příležitosti 10. výročí svěcení kapličky vyšla novéna P. Bellera „Nový začátek“.

V originálu se tahle novéna jmenuje NOVÝ ZAČÁTEK 2000 a byla vydaná ke vstupu do nového tisíciletí. Když ji člověk nechá projít srdcem, je to taková hluboká a poctivá duchovní obnova. Utváří nového člověka. Nikdy jsem neměla ráda pojem „nový člověk v nové společnosti“, který náš zakladatel tak rád používal, protože jsem ho neuměla uchopit. Ale v této novéně jde přesně o to. Rozhodnutí začít. Začít teď hned:

„Můj život je velký, když žiji nyní. Nyní je zde někdo, kdo mě potřebuje. Nyní čeká práce - má práce. Nyní je blízko Bůh, který říká: Máš pro mě cenu.“

A tak v jednotlivých týdnech jdeme prostřednictvím schönstatských hodinek do všedního dne obnovit vztah k sobě, obnovit své poslání, obnovit vztah k těm nejbližším, učíme se nově modlit a nakonec se dívat na svět z hlediska věčnosti, z hlediska konce našeho života zde. Jak už jsem řekla – každý týden je provázen modlitbou jedné ze schönstattských hodinek, které P. Kentenich diktoval s mnoha dalšími díly v Dachau.

10. jubileum svěcení kapličky Betléma pro nás je tedy nejen příležitostí k tomu, abychom poděkovali za „veliké věci, které s námi učinil Hospodin,“ ale také k tomu, abychom se mu znovu nabídli, aby nás mohl použít jako nástroj ve své ruce k obnově naší rodiny, naší země a církve, abychom se společně mohli stávat novým člověkem v nové společnosti.

Kateřina a Jiří Stejskalovi