Ve dnech 18. až 20. dubna 2008 se konalo v Schönstattě mezinárodní setkání rodin. Evropské fórum rodin – jak se toto setkání nazývá –  je trochu odlišné od obvyklých mezinárodních setkání v Schönstattě se konajících, protože ta jsou většinou organizována k oslavě nějakého výročí (a že jich jako hnutí nemáme málo), nebo  jde o pracovní setkání některé ze složek. Zde se však setkali (ne poprvé) zástupci hnutí schönstattských rodin – Patres, sestry a samozřejmě rodiny z 11 zemí. Velkou radost jsme měli z účasti Maďarů, Chorvatů, Poláků, protože jejich aktivní účast dávala poznat rostoucí sílu rodinného společenství v těchto zemích.

Hojný počet účastnic (27) svědčí o velkém zájmu, vycházejícím v převážné většině z dobrých zkušeností nebo referencí z minulých setkání. Našly se mezi námi však i takové, které jsme se účastnily poprvé.

O Schönstattském hnutí jsem se poprvé více dozvěděla od sestřičky Petry, kterou Pán před 4 lety přivedl do naší farnosti jako zdravotní sestru ve farní charitě a jako učitelku náboženství na naší faře. I po jejím odchodu do Rokole jsme zůstaly v kontaktu a při jednom rozhovoru počátkem roku jsme začaly plánovat možnost mého duchovního cvičení v Rokoli. Z možných termínů se mi nejlépe hodil právě uvedený víkend. Vzala jsem si kontakt na paní Jitku a ihned se přihlásila. Můj plán byl: přijet o 2 dny dříve, účastnit se se sestrami bohoslužeb, vstřebat atmosféru, více se dozvědět o Schönstattu…

V pátek 7.3.2008 přivítal Poutní dům v Rokoli a spolu s ním sestra Petra a Tonda Crha patnáct mužů. Sjeli jsme se sem z různých koutů naší vlasti (velmi často do 30 km od BrnaJ), abychom opět využili možnost mimořádné nabídky k dočerpání fyzických a zejména duchovních sil, k zastavení se a ponoření do modlitby s naším Pánem, k vyskočení z vlaku každodenních životů, jejich shonu a těžkostí, uvědomění si problémů, které nás tíží a vnitřně svazují, k poznání ostatních mužů a výměně zkušeností s nimi, a ve výčtu bych mohl pokračovat dále…

Jarní setkání Brno 2008

„Počkej ještě, Jiříčku, nezavazuj tkaničku, nesu ještě perličku.“

To jsou slova, kterými se zapojila naše Anežka do divadelního představení Zlatovláska, které zpracoval divadelní spolek Křemílek v Brně-Bosonohách. Při prvním představení a následném turné po jižní Moravě mi vyvstávalo na mysli určité srovnání k našemu 25. výročí zasvěcení MTA, k založení naší duchovní rodiny. Všechny důležité události, které prožila schönstattská brněnská duchovní rodina a které utvářely obraz naší duchovní rodiny, vnímám totiž jako krásné perly.