Církev bude i přes všechny své nedostatky krásná tehdy, pokud si uvědomíme: Já jsem církev, my jsme církev 

   Kdo pravidelně čtete náš časopis, už se vám asi postupně dokresluje obraz o katechezích, diskusích a workshopech, které jsme mohli absolvovat na celostátním setkání mládeže v Táboře – Klokotech. Čtvrtek byl nazván dnem církve, a tak jsme se teoreticky i prakticky mohli učit, co to znamená „SNÁŠEJTE SE V LÁSCE… ŽIJTE HODNI TOHO POVOLÁNÍ, KTERÉ VÁM BŮH DAL…“ (Ef 4, 1-2)

… tak zněl i název jedné z diskusí, které jsem se v rámci celostátního setkání mládeže v Táboře směla účastnit. Mudr. Martin Uher, PhD. se s námi dělil o své zkušenosti lékaře, záchranáře a křesťana. Sám o sobě říká: „Mnoho dětí i dospělých mi umírá pod rukama. Snažím se i tyto situace řešit jako křesťan. A nejen to: Bůh v mém životě není se mnou jen v práci…“

„Jako jsem já miloval vás, tak se i vy milujte navzájem“ (Jan 13,34)

Pravděpodobně jste o celostátním setkání mladých katolíků v Táboře – Klokotech četli v různých novinách a časopisech nebo sledovali přímé přenosy či reportáže v televizi Noe (nebo nic z toho, ale to se dá ještě dohonit J), a tak jste se asi dověděli různé informace především na obecné úrovni. Proto bych nechtěla opakovat statistické údaje ani zůstat u tvrzení typu „setkání bylo úžasné, katecheze vyčerpávající, atmosféra bomba…“, ale podělit se s Vámi o několik zážitků spíše osobnějšího charakteru, čím bylo setkání pro mě, co jsem si odnesla z jednotlivých workshopů vedených odborníky z nejrůznějších oborů, např. teologie, právnictví, medicíny, psychologie apod., z kázání i nevšedních dní strávených s tolika mladými lidmi nadšenými pro Krista. V tomto čísle našeho časopisu začnu několika poznámkami z úterní katecheze mons. Karla Herbsta na téma „Ježíšovo lidství“: