My vedoucí jsme se sjely do Rokole už v soboru 30. června. To abychom stihly včas připravit různé dekorace, vyzdobit celý Poutní dům a psychicky se vyzbrojit na děvčata. Ta přijela v neděli 1. července po obědě plna očekávání. Však taky měla poprvé nový tým vedoucích! Jak se osvědčí? Jaké budou? Jaký si pro nás připraví program? Odpovídat na tyto otázky nebudu, to musí děvčata sama. Ale zpět k šeletě - letošní téma znělo: ,,Alchymista - cesta za pokladem''. Celý tábor se tedy odvíjel od děje knihy Alchymista od Paola Coelha (kdo ji zná, má výhodu).

se snažili znovu nasměrovat účastníci Tichého víkendu Ligy rodin, který se konal 9.-11. listopadu v Rokoli. Velká škoda, že ani všichni přihlášení nakonec nepřijeli, a P. Zdeněk Králík přednášel hloučku v pravdě komornímu – jen třem manželským párům. Přitom právě Liga rodin nemá moc příležitostí k duchovnímu vedení, zvláště po odchodu sestry Marcely. U jejího hrobu jsme také hned položili aspoň duchovní kytičku, rozsvítili svíčku a poprosili o přímluvu.

Nejprve jsme byli vyzváni, abychom se pokusili o pohled na svůj život ze tří úhlů: směrem do minulosti (jak mnoho důvodů máme k vděčnosti!), do přítomnosti (abychom žili v realitě a ne ve snech) a budoucnosti (té se máme otevírat s důvěrou). Protože „víra v Boží prozřetelnost má být naším světovým názorem“ (P.K.), učili jsme se rozeznávat Boží stopy a konkrétně se snažit o dětskou důvěru a spolupráci. Prostě „malovat svůj obraz“ jak nejlépe umím a důvěřovat, že Bůh použije i moje neumělé a chybné tahy a v hodině mé smrti celý obraz promění v mistrovské dílo.

Náš život s Bohem jako „svatost všedního dne“ 

Náš život nám nedává vydechnout: zaměstnání a manželství, děti a škola, přátelé a širší rodina. Pak také toužíme dát více prostoru víře a vztahu k Bohu. Jeden prostě neví, jak to všechno zvládnout.Průkopnickým činem, který má být vykonán niterně, je poznání, že víra není něco, co je navíc, ale že je to něco, co se způsobem života souvisí, co ho utváří.Svatost všedního dne je pozváním setkat se s Bohem v práci, mezi svými nejbližšími, v událostech každodenního života.Co nám to přináší? Třeba žehlení bude najednou lehčí. Nebo přestaneme brát synovu opravnou zkoušku z matematiky jako osobní selhání. Nebo dostaneme občanskou odvahu, vyjdeme ze sebe a otevřeme se pro druhé. Vzniká nový životní styl, který nás povede do nadcházející doby.

Když křesťanství znamená víc než hodinu na nedělní mši 

„Všechno  má svůj čas... Je čas sázet i čas trhat. Je čas plakat i čas  smát se, čas objímat i čas objímání zanechat, čas mlčet i čas mluvit... Veškeré dění pod nebem má svůj čas..“Kaz 3  

Jak utváříme každodenní život ze síly naší víry? Jak žijeme s Bohem, jak je to s naší spiritualitou ve všední den? Těchto otázek se týká pojem „Svatost všedního dne“.